Článek
„Snažíme se o vytváření podoby železničních tratí především z období sedmdesátých či ještě starších let. Řada stanic či celých úseků železnice tak už žije jen na naší modelové trati, na dobových fotografiích – pokud jsou, nebo ve vzpomínkách pamětníků. Když jsme s tímto nápadem před patnácti léty začínali, byli jsme prvním spolkem v republice, který takto postupoval a ani v jiných zemích jich nebylo mnoho,“ popsal předseda dobrovolného klubu železničních modelářů Moduly Brno Tomáš Cádrik Novinkám.
Podoba železniční stanice Ždáníce v sedmdesátých létech
Model trati i krajiny z modulů
Název „moduly“ není náhodný. Každý z modelářů totiž sám vytváří samostatně plánované moduly s konkrétními úseky trati, které se pak sestavují. Při ojedinělých předváděčkách je pak prezentují v provozu. A i když je to vlastně vrchol „tvorby“, není taková stavba nic jednoduchého. Sestavení zhruba šedesátimetrového úseku trvá i celou noc.
„Celkem už máme asi 180 metrů tratí zasazených v konkrétním plenéru. Dohromady model sestavujeme jednou či dvakrát do roka v našem domovském zázemí, které máme v sokolovně v Pozořicích na Brněnsku. Letos to bude pro veřejnost 16. listopadu,“ dodal Cádrik.
K prezentaci modelářů patří i mapa tratí s vyznačenými již zrušenými zastávkami či úseky.
Určitým „nácvikem“ pro tuto prezentaci bylo předvedení tratí na Hodonínsku i se zaniklými zastávkami, které se uskutečnilo v Lidovém domě v Žabčicích. Tam se prezentoval i Marek Šafařík, který je i sběratelem všeho, co k železnici patří.
Sběratel předmětů spojených s historií železnice Marek Šafařík u ručního označovače jízdenek
Uniformy, dávno již nepoužívané čepice, kleštičky na papírové jízdenky a jejich označovače, koncové lampy vozů, ale i ukázky profilů stále používaných kolejnic, výstražné a informační tabule a mnoho dalšího. Návštěvníci, nejčastěji školní děti, si dokonce mohou sáhnout na kusy elektrických trolejí.
Skladování je problém
„Je to docela náročný koníček, i když se ještě spousta věcí sehnat dá. Na aukcích, internetu, v bazarech. Ovšem například žádané kleště konduktérů, tedy průvodčích vlaků, stojí podle typu a kvality kusu tři stovky nebo i tři tisíce korun,“ vysvětlil sběratel.
Nadšenci pro stavbu takovýchto realistických železničních tratí mají dokonce i mezinárodní přehlídky. „Jezdíme na srazy s kolegy do Polska, na Slovensko i do jiných zemí, kde se nacházejí party stejně potrefených lidí, jako jsme my. Nesložitější však není ani tak stavba samotná, jako její skladování. Větší část modulů totiž má každý z nás doma. Takže si dokážete představit, že to není vůbec jednoduché. A to nemáme čepice, uniformy či kolejnice jako tady náš kolega,“ dodal se smíchem předseda.
