Maruška místo Kyklopa. Historická drezína se na plzeňském nádraží sotva vešla do dveří

Kyklopa, který váží 1,25 tuny, v roce 1944 vyrobila kopřivnická Tatra a plzeňské nádraží zdobil od prosince 2023 – nahradila o tři roky mladší a o padesát kilo těžší Maruška od stejné firmy.

A celá operace ve frekventovaném prostoru proběhla poměrně hladce. „Vlastní výměna není tak složitá,“ řekl Novinkám Petr Tauber, ředitel Centra sdílených služeb Správy železnic. „Se stávající drezínou vyjedeme z vitríny, dáme ji na podvaly s gumovými kolečky, abychom neponičili dlažbu, a vytlačíme před nádraží. A na uvolněné místo – ve vitríně je dobové kolejové pole – umístíme podobným způsobem nový exponát,“ nastínil.

Lehce se to řekne a kupodivu také lehce provede – popsaná těžkotonážní rošáda netrvala partě chlapů, většinou od drážních hasičů, ani dvě hodiny. Nejdramatičtější byl průjezd nádražním podchodem, především přes vstupní, fotobuňkou ovládané posuvné dveře. „Pomalu!“ „Projede?“ „No, já nevím…“ Bylo to o centimetry, ale Maruška se vešla. A Kyklop o pár minut později také.

Podobné představení plzeňské nádraží asi nevidělo naposledy. „Snažíme se expozice obměňovat,“ upozornil Tauber. „Kyklop je Správy železnic. Nyní jej přepravíme do Pardubic, kde se dočká servisu, a 21. června se tam představí veřejnosti. Je provozuschopný, lidé se budou moci v drezíně svézt,“ přislíbil.

Maruška patří Národnímu technickému muzeu a do Plzně dorazila z depozitu v Chomutově. „Máme ji zapůjčenou na základě dohody o spolupráci bezplatně na dvanáct měsíců. Pak ji asi nahradí nějaký jiný exponát, možná drezína přezdívaná Varšava,“ poznamenal Tauber.

Správa železnic vlastní necelou desítku historických drezín. Jedna je k vidění na hlavním nádraží v Praze. „Je to ta, která si zahrála ve filmu Ostře sledované vlaky. Příští týden, 21. května, ji budeme také měnit,“ konstatoval Tauber.

Drezína nyní odvezená z plzeňského nádraží má oficiální označení Dm 4-44003, Kyklop se jí přezdívá pro dominantní reflektor uprostřed čelní masky. Pohání ji naftový motor, umí jet i osmdesátkou, dovnitř se vejde až pět lidí a na inspekční jízdy po tratích československých státních drah vyrážela až do roku 1980.

„Unikátem jsou kola s dřevěnými loukotěmi,“ upozornil Tauber a doplnil: „Karosérie je dřevěná, potažená plechem. Při rekonstrukci byla odstrojená až na skelet, je kompletně zrenovovaná včetně nového laku v dobovém odstínu.“

Maruška má v „rodném listě“ zapsáno Dm 4-47044. A proč zrovna Maruška? „Tak si ji pojmenovali na Plzeňsku, kde kdysi jezdila,“ nabídl vysvětlení Karel Zelený z Národního technického muzea. Stroj prošel v letech 2005 až 2007 rozsáhlou renovací v železničních dílnách v plzeňském Koterově. „Byl to takový poloviční vrak, po nehodě,“ připomněl Zelený.