Je to šílený adrenalin i obrovská odpovědnost, říká strojvůdce parní lokomotivy

„Je to šílený adrenalin i obrovská odpovědnost,“ konstatuje. „Ale také je to paráda a je to svátek. Dvojnásobný. Komu se poštěstí vést při osmdesátém výročí konce války vlak osvobození napříč celým Plzeňským krajem,“ dodává mašinfíra, tedy strojvůdce parní lokomotivy.

Ovšem je to také velká dřina. Topič Jan Rais o tom ví své, i když uhlí lopatou do kotle nehází, od toho je mechanický přikladač. „Mojí hlavní povinností je obsluha kotle, abychom měli za všech okolností dostatek páry. Je to fuška, ale pěkná,“ tvrdí.

Zabrat dostává podle Kučery psychika: „Lokomotiva má bezmála sto sedmdesát tun, táhne vagony se stovkami lidí. Přitom nemá oproti moderním soupravám žádný vlakový zabezpečovač.“

Rozdílů je pochopitelně daleko víc. „U novějších lokomotiv člověk sleduje především přístroje. Kdežto u páry jsme odkázaní na vlastní oči, sluch, ruce a zkušenost. Proto to máme také v našem spolku zavedené tak, že většinou jezdí dva topiči a dva strojvedoucí. Víc očí víc vidí,“ říká Kučera.

Moderní lokomotiva hlásí, když je něco špatně. „Parní taky, ale po svém. Začne vydávat různé nepopsatelné zvuky. Popřípadě netypicky smrdět. A to je signál, že je třeba zbystřit. Nebo zastavit a raději se jít podívat, co se děje,“ líčí strojvůdce.

Mašina vyrobená dva roky po válce v plzeňské Škodovce umí letět po kolejích stovkou. „My ale nejezdíme více než osmdesát. Je to historický stroj, nemá smysl hnát ho na hranici možností,“ podotýká Kučera.

V kabině žádné elektrické vychytávky nečekejte. Turbína sice vyrábí proud, ale jen pro světla. Hlavní přístroje? „Rozvod, tedy zařízení, které řídí rychlost a výkon. A regulátor - přes něj určuji, kolik páry pustím z kotle do parního stroje,“ vysvětluje Kučera.

Dva systémy brzd dokážou zastavit vlak jedoucí plnou rychlostí na zhruba půl kilometru. „To je podobné jako u běžných souprav, jinak bychom vůbec nemohli na trať,“ upozorňuje Kučera.

A co když je potřeba na záchod? „Kýbl nebo lopata.“

Chcete být strojvůdcem parní mašinky? Jde to, akorát musíte absolvovat podobné martyrium jako pro oprávnění na řízení jakékoliv jiné lokomotivy a k tomu získat řadu dalších osvědčení, třeba o odborné způsobilosti pro obsluhu parních kotlů.

Robertu Kučerovi - nyní je profesí drážní hasič - pomohlo, že dříve strojvůdcem byl. I tak mu shánění potřebných razítek zabralo pět let. „A měli jsme spolu s kolegy z klubu ohromnou výhodu, že nám při zácviku pomáhali staří fírové, kteří na mašinách kdysi jezdívali ještě v pravidelném provozu,“ připomíná Kučera a odhaduje, že licenci na parní trakci má v celém Česku necelá stovka lidí.

„Mám obavy, že my už nebudeme mít své zkušenosti komu předat. Nejmladším, kteří mají odbornou způsobilost, je přes čtyřicet, a noví zájemci se nehrnou,“ uzavírá mašinfíra.