Článek
Je čtvrtek krátce po deváté ráno, před pár minutami poprvé otevřely festivalové kasy a fronta od hotelu Thermal, epicentra filmového dění v Karlových Varech, se táhne až k mostu přes řeku Teplou. Do slavnostního zahájení zbývá jediný den a na zdejším cvrkotu je to už silně znát. Klid je snad jen u stánku s informacemi. „Zatím se nás nikdo na nic neptal,“ usměje se trojice mladých slečen za přepážkou.
Poprvé za ní usedla jediná z nich, nervózně ale nevypadá. „Už jsme ji proškolily,“ vysvětluje Natálie Ševčíková, nejzkušenější z trojice. Za pultem je už pošesté. „Základ je pořád ten samý. Lidi se většinou ptají, kde je který promítací sál, kde probíhají párty nebo kde se dá ubytovat,“ shrne nejčastější dotazy.
Čas od času ale padne i nějaký netradiční. „Jeden pán se třeba ptal, kde je zrovna teď Geoffrey Rush, že přijel jen kvůli němu,“ zasměje se Ševčíková při vzpomínce na neodbytného tazatele. „Byl na nás naštvaný, že mu to neřekneme. Nejdřív na něj chtěl kontakt a pak požadoval, ať zavoláme Jiřímu Bartoškovi, že ho má sehnat on,“ připomene zesnulého ředitele festivalu, který byl osobním přístupem k celebritám světové kinematografie proslulý.
Veselé vyprávění vzápětí přeruší první z návštěvníků kiosku. Slečny jej odbaví rychle a věcně. Plynulou angličtinou. Je vidět, že na mezinárodní návštěvníky festivalu jsou náležitě připravené.
„Jsme tu od osmi do půlnoci, každý den. Ale střídáme se. Ještě přijde jedna kolegyně, takže tady na to budeme čtyři,“ prozradí další z brigádnic, Nikol Zemanová.
Stejně jako ostatní dívky si kvůli festivalu shánět bydlení ve Varech nemusela, všechny jsou místní a informace o městě tak mají v malíčku. Čeho se jim naopak nedostává, je volný čas – na filmy nebo na párty. Obojího teď bude ve Varech přehršel. „Většinou pak padneme rovnou do postele, ale občas někam po práci taky zajdeme,“ zaculí se dívky.
