Devítiletá dívka hubila hmyz. Soused na ni zavolal policii, prestižní univerzita ji ocenila

Zatímco v Evropě považujeme světlušky za příjemné zpestření letních nocí, v Americe mají problémy se svítilkami. Jde totiž o invazivní hmyz původem z východní Asie, jenž může působit problémy na vegetaci.

Devítiletá Bobbi Wilsonová se tak loni na podzim vyzbrojila vlastním hubicím roztokem, vyrobeným podomácku z vody, prostředku na nádobí a jablečného octa, a vydala se před dům vypořádat se svítilkami (v první verzi článku jsme hmyz nesprávně označili jako světlušky, pozn. red.), které objevila na okolních stromech.

Její počínání ovšem přišlo podezřelé jednomu ze sousedů, a tak zavolal policii. „Chodí tam malá černoška a stříká něco na chodníky a stromy,“ řekl údajně do telefonu. Tato věta pak způsobila, že se z hubení hmyzu v ani ne desetitisícovém městečku Caldwell ve státě New Jersey stala mediálně známá kauza.

Bobbiina matka Monique Josephová byla totiž přesvědčená, že její dcera mohla klidně zemřít. Odvolávala se na data, podle kterých je u černošských a hispánských dětí větší pravděpodobnost, že je policisté zastřelí než u dětí bílých.

Případu si všimla i Ijeoma Oparaová z Yaleovy univerzity a koncem ledna pozvala Bobbi, její matku a starší sestru na setkání s černošskými ženami, které jsou úspěšné ve vědeckých oborech. Návštěva však měla také čistě akademický rozměr.

Celá rodina si mohla prohlédnout univerzitu a zejména její entomologické sbírky. Bobbi při té příležitosti věnovala svou kolekci 27 svítilek Peabodyho muzeu, jež je součástí univerzity, ale poděkování se dočkala i za svůj tehdejší čin.

„Jsme ti velmi vděční za práci, kterou jsi odvedla, a také za tvůj zájem o ochranu přírody a regulaci populace svítilek,“ řekl Lawrence Gall, správce entomologických sbírek v Peabodyho muzeu.

Bobbi se navíc zařadila mezi skutečné vědce, protože akademici její kolekci opatřili štítkem s jejím jménem, jako se to dělá u všech exemplářů, které muzeu někdo daruje. „Chceme, aby cítila, že ji v Yale opravdu máme rádi,“ řekla k tomu Ijeoma Oparaová.

A dodala, že univerzita podobné slavnostní akce nedělá, ale že v případě Bobbi chtěli všem ukázat, jak je statečná a inspirativní.

A spokojená nakonec byla i Bobbina matka. „Stalo se to kvůli nepříjemné události, ale také proto, že se celá vědecká komunita spojila a dala najevo, že Bobbi je jednou z nich a že nedovolí, aby ztratila svůj zápal,“ řekla Monique Josephová a vedle poděkování univerzitě dodala, že se postará, aby Bobbi i nadále „žila naplno“.