Článek
Například na zámku v Lysicích na Blanensku zahájily v půlce ledna svůj boj za dokonalou čistotou Monika a Ljudmila. Na přenášení koberců, přesun nábytku a sedaček, prostě všech těžkých věcí, mají sice dva statné chlapy, nicméně zbytek je na nich. Podtrženo a sečteno jde skoro o 1400 metrů čtverečních v 18 komnatách. Oken je tolik, že je ani nelze spočítat.
Uklízí se jako za časů babiček
Termín mají do půlky března, kdy už by měly vyhlížet sluníčko. Za hezkého počasí se pak pustí do mytí oken, což bude velké uklízecí finále. „Momentálně lezou po žebřících do výšky zhruba čtyř metrů a až na stropu čistí s pomocí jemných štětečků ornamenty. Prokládají to pastováním podlahy a čištěním porcelánu,“ řekla Novinkám lysická kastelánka Martina Rudolfová.
V komnatách je ale jen kolem nuly, protože by se prostě vytopení tak velkého objektu nevyplatilo. Znamená to, že se pracuje v mikinách, bundách, čepicích a rukavicích, tedy pokud je to jen trochu možné. U porcelánu to nelze, mohl by vyklouznout a rozbít se. V takových podmínkách lze v tahu pracovat zhruba hodinu a půl a pak je nutné se jít ohřát na čaj.
I na zámku Lysice se leští podlahy.
Používají se po staletí osvědčené postupy. Například místo ometače prachu s umělými vlákny patří do základní výbavy zámeckého uklízeče ometače z pavího a kajčího (pták druhu kajka mořská - pozn. red.) peří, které jsou velmi jemné. Podlaha se pastuje postaru včelím voskem. Uklízeč má přehled o sněžení, protože do čerstvě napadaného prašanu se vynášejí koberce na vyklepání.
Největší zkouškou nervů je porcelán
Podobných vychytávek je spoustu. „Moc novým technologiím nevěříme, takže pereme ještě v mýdle značky Jelen, které si před praním jako kdysi naše babičky strouháme. Škrobí se všechno. Dolů ze stěn musí i obrazy. Drhnou se i kamenná schodiště,“ doplnila kastelánka.
Zlomovým okamžikem a současně nejobtížnějším místem na úklidovém putování z jedné zámecké komnaty do druhé je prokletá malá jídelna. Toho porcelánu. Každý kousek se musí vzít velmi opatrně do ruky a přetřít. Hra nervů čeká na uklízeče ještě později v depozitáři při čištění japonské keramiky. Je sice krásná a vzácná, ale současně i mimořádně křehká.
K otírání prachu se používá prachovka s kajčím peřím, tedy s jemným peřím z kajky mořské.
„Žádná profiúklidovka nám nepomůže, protože naše dámy přesně vědí, jak s kterým předmětem zacházet, a dokonale znají postupy používané našimi babičkami,“ dodala Rudolfová.
