Umělá inteligence rozluštila antické texty. Vědcům odhaluje ztracené části minulosti

Kromě hygieny, lékařství, vzdělání, vína, veřejného pořádku, zavlažování, silnic a sladkovodního systému vytvořili Římané také množství nápisů, píše web The Guardian.

Zorientovat se ve starověkých textech může být pro vědce oříšek, ale nový nástroj umělé inteligence od Google DeepMind si klade za cíl tento proces usnadnit. Program pojmenovaný Aeneas podle bájného trojského hrdiny předpovídá, kde a kdy byly nápisy vytvořeny, a navrhuje místa, kde chybí slova.

Historici, kteří nový nástroj otestovali, uvedli, že výrazně změnil způsob jejich práce. Pomohl jim najít podobné nápisy k těm, které zrovna zkoumali. To je klíčové pro správné zařazení textu do historického kontextu. Navíc dokázal navrhnout chybějící slova v místech, kde byl kámen poškozený nebo text zčásti setřený časem.

„Aeneas pomáhá historikům interpretovat, přiřazovat a obnovovat fragmentární latinské texty,“ uvedla Thea Sommerschieldová, historička z Nottinghamské univerzity, která Aeneas vyvinula ve spolupráci s technologickou firmou. „To je velká výzva, kterou jsme se rozhodli řešit,“ dodala.

Nápisy patří k nejdůležitějším záznamům o životě ve starověkém světě. Ty nejpropracovanější mohou pokrývat stěny památek. Ale mnoho dalších má podobu císařských dekretů, politických graffiti, milostných básní, obchodních záznamů, epitafů na hrobkách a nápisů o každodenním životě. Vědci odhadují, že každý rok se najde asi 1500 nových nápisů.

„Jejich jedinečnost spočívá v tom, že je psali sami starověcí lidé ze všech společenských vrstev,“ vysvětlila Sommerschieldová. „Nejsou to jen dějiny psané vítězi,“ dodala.

Je tu však problém. Texty jsou často rozbité na kusy nebo natolik zničené časem, že jsou některé části nečitelné. Mnoho nápisů bylo v průběhu let rozptýleno, takže jejich původ je nejistý.

Tým společnosti Google pod vedením Yannise Assaela spolupracoval s historiky na vytvoření nástroje umělé inteligence, který by pomohl při výzkumu. Program je vycvičen na obrovské databázi téměř 200 000 známých nápisů, což představuje 16 milionů znaků.

Aeneas přebírá text a v některých případech i obrázky ze studovaného nápisu. Na jeho základě pak sestavuje seznam souvisejících nápisů ze 7. až 8. století před naším letopočtem.

Namísto pouhého vyhledávání podobných slov umělá inteligence identifikuje a propojuje nápisy prostřednictvím hlubších historických souvislostí.

Po tréninku na bohaté sbírce nápisů dokáže umělá inteligence přiřadit studijní texty k jedné z 62 římských provincií a odhadnout, kdy byly napsány, a to v rozmezí 13 let. Poskytuje také potenciální slova k vyplnění případných mezer, ačkoli to bylo testováno pouze na známých nápisech, kde byl text blokován.

Vědci v rámci testování vypustili Aenease na rozsáhlý nápis vytesaný do památek po celé římské říši. Například sebechvalný nápis Res Gestae Divi Augusti popisuje životní úspěchy prvního římského císaře Augusta.

Aeneas přišel se dvěma možnými daty vzniku díla, a to buď v prvním desetiletí před naším letopočtem, nebo mezi lety 10 a 20 našeho letopočtu. Toto zajištění odráží debatu mezi vědci, kteří se přou o stejná data.

V dalším testu AI nástroj analyzoval nápisy na votivním oltáři z římského Mogontiaka – dnešní Mohuče v Německu. Díky jemným jazykovým podobnostem Aeneas odhalil, že nápisy byly inspirovány starším votivním oltářem ze stejného regionu.

Spoluautor výzkumu a profesor starověkých dějin na Oxfordské univerzitě Jonathan Prag uvedl, že nástroj Aeneas by mohl být spuštěn na existujících sbírkách římských nápisů, aby se ověřilo, zda dokáže nabídnout přesnější interpretace. Podle něj by tím získali přístup k práci s texty i lidé mimo úzký okruh specialistů.

„Bez takového nástroje si musíte buď vybudovat obrovskou osobní databázi znalostí, nebo mít přístup k rozsáhlé knihovně,“ vysvětlil Prag. „Ale zároveň je potřeba s ním umět zacházet kriticky,“ uzavřel.