Článek
V Cikháji, u hájenky na Borkách, v osadě Nová Huť, ve Světnově, ve Vepřové či v Račíně připomněli průvodci při akci z minulé soboty řadu dramatických událostí, které vyústily v několik tragédií i mezi civilním obyvatelstvem. Právě to bylo v závěru války na území protektorátu často pod tlakem partyzánů i německých sil.
„Němci šli vždycky po civilních spolupracovnících partyzánů. Takových lidí tady byly desítky, možná stovky. A Němci věděli, že když budou brát v místě jednoho po druhém a vyzkouší hrozby, uplácení nebo fyzické násilí, někteří zacházení nevydrží a promluví,“ připomněl Ondřej Červený, který se tématu dlouhodobě věnuje a napsal knihu Osvobození Žďárska.
Takhle se Němci postupně dostali i k Vajsovým, kteří bydleli v Cikháji na samotě u lesa pod vrchem Tisůvkou.
„Němci na ně měli nabito, věděli, že přechovávali partyzány (vysílal odtud radista z oddílu Zarevo - pozn. red.) a poskytovali jim jídlo. Snad poprvé na Žďársku přistoupili k tomu, že stavení bylo exemplárně vypáleno,“ popsal Červený události ze začátku ledna 1945.
Vajsovi byli zatčeni a odvlečeni k výslechu, válku nakonec přežili. „Naštěstí si dům mohli narychlo vyklidit, v té době se u nich zrovna dralo peří, takže podezření zvyšovala účast sousedů, na výslech museli i další z nich. Dopad zátahu pomohl zmírnit starosta,“ uvedl historik žďárského Regionálního muzea Miloslav Lopaur.
Zbytečné krveprolití ve Světnově
Mnohem horší následky měl útok partyzánů v hostinci Skryjových ve Světnově, kam se v půlce března 1945 vydal člen brigády M. Jana Husa Nikolaj A. Šustov s několika mladými českými pomocníky, které cvičil.
„Není to sice podložené tvrdými daty, ale o Šustovovi se říká, že byl odsouzený kriminálník. Rudá armáda do některých výsadků dávala i lidi se škraloupem. Každopádně tento člověk na Žďársku v několika případech provedl marodérskou, banditskou činnost. Mimo jiné ve Skleném, kde několikrát okradl hospodského a ještě ho zmlátil,“ připomíná Ondřej Červený.
Ve Světnově měl zálusk na lesního dělníka německého původu, který byl ubytovaný u Skryjových a jmenoval se Johann Hradek (říkalo se mu Řádek), ale s nacisty se nezapletl. Při předchozím drobném konfliktu s partyzány se však zastal místních a Šustov chtěl odplatu a nejspíš i kořist.
„Při nočním přepadu hospody u Skryjů Šustova s pomocníkem Slámou přemohli synové hospodského, zbili je tyčemi,“ zmínili průvodci. Nevinný Řádek však kvůli střelnému zranění, které mu partyzáni způsobili, vykrvácel.
Šustov se nakonec po příjezdu německého protipartyzánského komanda i přes těžké zranění hlavy nečekaně probral a zastřelil rovněž zbitého Slámu ležícího vedle něj. Pokus o sebevraždu mu však nevyšel a skončil v rukou Němců. Lékaři dokázali Rusa přivést do takového stavu, že z něj Němci nakonec dostali, co potřebovali, takže následovala vlna zatýkání i v okolních obcích.
Skryjovým se pomsta partyzánů nakonec vyhnula. „Incident vyhodnotili jako selhání Šustova a rodinu nechali na pokoji,“ zmínil Miloslav Lopaur.
Jednou přišli partyzáni, podruhé Němci
Podle dalšího žďárského historika Pavla Elbla se v posledních měsících války naplno ukazovala šílenost doby. „Jeden den do domu přišli partyzáni, pár dní poté se na ně vyptávali Němci. Lidé byli mezi mlýnskými kameny a posuzovat optikou dnešní doby, co se tehdy dělo, nejde,“ upozornil.
Výlet za příběhy partyzánského odboje zpestřili členové Klubu vojenské historie Arco, kteří předvedli výstroj a výzbroj partyzánů, Rudé armády, německých jednotek, ale třeba i americký jeep Willys.
Osmdesáté výročí konce 2. světové války připomíná také aktuální výstava ve žďárském muzeu. Speciální příležitost pak slibuje Muzejní noc připravovaná na 13. června, kdy se město přenese zpátky do května 1945 včetně bojové scénky.
