Vyjde pravda navrch jak olej na vodu, napsal těsně před smrtí Jan Antonín Baťa

„Jeho skomírání nebylo rychlé. Již dlouhá léta jej sužovalo těžké psychické vypětí a opakované infarkty. Osudným se mu stal až osmý infarkt, když jeho srdce nevydrželo tíhu náročného života,“ přiblížil Novinkám Petr Kopčil z Nadačního fondu Jana Antonína Bati (NFJAB).

I přes těžký závěr života měl Jan Antonín Baťa čistou mysl a dokázal sepsat svou poslední myšlenku. „Na obyčejný papír napsal své rodině slova: ‚Vyjde pravda navrch jak olej na vodu, je třeba však v ní věřit, a ne na náhodu. Cti pravdu, važ si pravdy, každému pravdy přej…‘ Po těchto větách mu unavená ruka opustila tužku, oči pohasly a přesně v poledne zemřel. Odešel tak jeden z největších průmyslníků své doby,“ poznamenal Kopčil.

Předtím byl téhož dne v ranních hodinách Jan Antonín Baťa kvůli zdravotním potížím hospitalizován v renomované nemocnici Beneficência Portuguesa de São Paulo, která patřila mezi největší zdravotnická zařízení v Brazílii.

Jan Antonín převzal obuvnické impérium v roce 1932 po smrti svého bratra Tomáše.

„Firmu následně během sedmi let až zosminásobil co do velikosti i kapitálu. Podnik rozšířil i do mnoha dalších odvětví, věnoval se automobilismu, filmovému průmyslu, stavebnictví, energetice a mnoha dalším,“ popsal Kopčil.

Baťa také v roce 1938 vydal dnes již legendární knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí, v níž představil veřejnosti rozsáhlé hospodářské záměry, včetně plánu stavby dálniční sítě protínající celé tehdejší Československo včetně zakarpatské Ukrajiny.

V roce 1939 však odešel do USA do exilu a o dva roky později se usadil v Brazílii, kde vzniklo nové centrum řízení zahraničních společnosti Baťa.

„Exil a nový život v Brazílii pro něj znamenaly další kapitolu. Založil řadu průmyslových měst, Batatubu, Bataguassu, Bataiporã, Mariápolis, která nesla rodinné jméno a ztělesňovala jeho podnikatelskou vizi,“ podotkl Kopčil.

Jeho odkaz podle Baťovců přesáhl hranice Brazílie i Československa. V roce 1946 získal brazilské občanství, byl navržen i na Nobelovu cenu míru. „Návrh tehdy podpořila například OSN i manželka amerického prezidenta Roosevelta. On se ale kandidatury vzdal, aby podpořil brazilského kandidáta,“ připomněl Kopčil.

Za svého života stihl Baťa v Brazílii mimo jiné podpořit a vystavět důležitý most přes řeku Paraná, který spojuje státy Mato Grosso do Sul a São Paulo. „Most byl otevřen právě v den jeho smrti,“ zmínil.

V rodinném archívu zůstalo po jeho smrti na čtyřicet svazků hospodářských studií, úvah, románů a básní. Jedná se o pozůstalost, která dodává lidský rozměr jeho podnikatelskému nadání.

„S úmrtím Jana Antonína Bati odešel jeden z největších Čechoslováků a světových průmyslníků, podnikatel, který držel stovku technických patentů, člověk, který byl hrdý na náš národ a vlast. Ten, který byl největším podporovatel československého odboje a Slovenského národního povstání, držitel ocenění v podobě uznání muzea Yad Vashem v Izraeli za záchranu stovek židovských rodin,“ vyjmenoval Kopčil.

Na Baťově pohřbu se v Batatubě shromáždilo více než deset tisíc smutečních hostů. Jeho vnuk John Nash vzpomíná: „Z domu na vrcholu kopce až ke kapli lemovali lidé obě strany ulice květinami.“

Brazilci, včetně zaměstnanců a jejich rodin, jemně sypali květiny podél trasy, doprovázeli pohřební vůz s Baťovým tělem a říkali procítěně „S Dr. Baťou projít naposledy“, což odráželo hlubokou úctu i téměř rodinnou náklonnost, jakou si v komunitě získal. „Tento spontánní průvod posetý květinami vytvořil dojemnou atmosféru, když se město loučilo se svým zakladatelem,“ přiblížil.

Mše za zemřelého obuvníka se uskutečnila v kapli Santo Antonio v Batatubě, po průvodu s rakví byly jeho ostatky uloženy na místním hřbitově Piracaia.

Národní soud v Československu J. A. Baťu po druhé světové válce označil v jeho nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta. Majetek firmy znárodnil. Očištění se Baťa dočkal až v roce 2007. Z archivů mimo jiné vyplynulo, že jeho podniky financovaly československou vládu v Londýně a posílaly významné finanční příspěvky na protinacistické aktivity. Nakoupil například dva letouny Spitfire pro čs. letce na výcvik v Anglii u RAF.