Ondřej Neff o srpnu 1968: Po chodbách rozhlasu jsme doslova šli krví

Dnes osmdesátiletý spisovatel a novinář Ondřej Neff byl v srpnu 1968 mladým redaktorem redakce Československého rozhlasu.

Události invaze vojsk Varšavské smlouvy prožil přímo v budově na Vinohradské třídě, která se stala symbolem odporu. V rozhovoru pro Novinky popisuje dramatické okamžiky i osobní vzpomínky, které se mu vryly do paměti.

Už den před příchodem vojsk měl ale nepříjemné tušení. „Čekalo se nejhorší, protože ta jednání mezi Brežněvem a Dubčekem byla velmi konfrontační. Báli jsme se, že to přijde, a přišlo to. Já šel kolem osmé večer 20. srpna domů s velkými obavami a ve dvě hodiny ráno mi volala kamarádka, že už jsou tady,“ vzpomínal v rozhovoru.

Na nic nečekal a okamžitě zamířil do práce. „Rychle jsem se oblékl a vzpomínám si, že jsem zapomněl peněženku se všemi penězi. Bydlel jsem na Žižkově a letěl jsem do rozhlasu. Nad hlavou mi létaly ty Antonovy, měly zhasnutá světla, byly jako noční ptáci a dunělo, jak letěli nízko,“ popsal cestu do budovy v časných ranních hodinách 21. srpna.

Neff sám nepatřil k hlasům, které promlouvaly z éteru. Jeho úkolem bylo shromažďovat zprávy ze světa i z domácího dění a předávat je kolegům, kteří zajišťovali vysílání.

Spolu s dalšími redaktory a techniky tvořil zázemí, díky němuž se rozhlas stal centrem odporu. Přestože okupanti odpojili hlavní vysílače, vysílání pokračovalo v improvizovaných podmínkách.

Mladý Neff tak zůstal v redakci během celých prvních okupačních dnů – v prostředí, které loni připomněl i film Jiřího Mádla Vlny.

Na vlastní oči zažil, jak se situace kolem rozhlasu vyhrotila. „Viděl jsem, jak vojáci začali střílet. V hale leželi mrtví a ranění, po chodbách jsme doslova šli krví,“ vzpomíná.

V paměti mu utkvěly i bizarní scény, které kontrastovaly s tragédií. „Potkal jsem ruského vojáčka, celý zpocený a špinavý, jak vlekl kulomet a zalehl v mezipatře. Groteskní výjev, kdyby to nebylo tak strašné.“

Podle Neffa sehráli klíčovou roli technici, kteří dokázali improvizovat a udržet vysílání v chodu. „Naši technici se zachovali obdivuhodně. Dokázali improvizovat tak, že vysílání pokračovalo i poté, co okupanti obsadili hlavní budovu,“ říká.

Srpen 1968 pro něj znamenal definitivní konec nadějí pražského jara. „Byl to konec snu, který jsme krátce žili. Báli jsme se, že přijde další Budapešť. Tanků bylo šest tisíc, půl milionu vojáků. Bylo jasné, že jim nemůžeme čelit,“ dodává.

Celý rozhovor s Ondřejem Neffem o srpnu 1968 sledujte ve videu v úvodu článku. V galerii si připomeňte atmosféru let 1968-1989.