Článek
Zvyk pramení z dob první republiky, kdy se státní vyznamenávání vlastních občanů považovalo za přežitek z tehdy nemilovaného Rakouska-Uherska. Čerstvě zformované Československo totiž 10. prosince 1918 schválilo zákon, jímž se zrušily šlechtické tituly, medaile a vyznamenání udělená obyvatelům nového státu do doby před jeho vznikem s tím, že žádné další se jako „feudální“ přežitek již udělovat nebudou nikomu – ani doma, ani v zahraničí.
To způsobilo doslova diplomatické trapasy. „Nastávala velká faux pas. První prezident nově vzniklého státu vyjížděl na diplomatické návštěvy do zahraničí a dostával od svých protějšků nejvyšší řády daných zemí. Neměl ale v ruce žádný československý řád, kterým by mohl takové pocty oplácet,“ popsal Novinkám historik Otmar Beneš, kurátor Vojenského historického ústavu Praha (VHÚ).
T. G. Masaryk a vláda proto onen zákon pozměnili tak, aby bylo možné elity cizích států v rámci zachování dobrých vztahů oceňovat. Tím začal proces tvorby Řádu Bílého lva, který byl následně dokončen nařízením ze dne 7. prosince 1922 zavádějícím ocenění Řád Bílého lva jako ona diplomatická pocta.
„Česká identita zejména v 19. století, během národního obrození, nesouvisela se šlechtictvím, ale rovnostářsky naladěnou ideou nezřídka se odvolávající až někam k husitům. Mělo se tak za to, že jsme si všichni rovni díky ryze prostému původu. A to se projevilo i při vzniku Československa roku 1918. Aristokraticky vnímané řády a vyznamenání od Čechů pro Čechy by tomuto pohledu odporovaly,“ vysvětlil kurátor.
Vyznamenávání z pozic rakouského mocenského zřízení – tehdy pokládaného za „žalář národů“ – bylo spjato i s nárokem na šlechtický titul podobně, jako tomu i dnes bývá ve Velké Británii s titulem Sir u rytířských ocenění jako Řád britského impéria.
První provedení Řádu Bílého lva z roku 1922 v detailu
Od roku 1948 komunistický režim uděloval občanům vlastní státní vyznamenání, zatímco Řád Bílého lva zůstal vyhrazen pouze cizincům. To se změnilo s novým zřízením po Sametové revoluci, kdy padlo rozhodnutí jej dávat i občanům coby nejvyšší poctu.
Daný řád tak občané českého státu historicky dostávají až po roce 1989 od prezidenta republiky, který může vyznamenání v pěti různých třídách a vojenské či civilní kategorii propůjčit, kdy se po smrti oceněného vrací státu, anebo udělit, kdy řád zůstává rodině. Druhá zmiňovaná praxe probíhá buď in memoriam, nebo u zahraničních vyznamenaných – v poslední době např. ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.