Článek
Jeho publikace a monografie věnované historii ale v Žatci znají a četli jen muzejníci a badatelé. I ti kvůli rozsahu díla určitě nečetli všechno a celé. A běžní obyvatelé Žatce publikace jejich slavného spoluobčana už vůbec neznají. Kdyby o přečtení hodně stáli, museli by ovládat dvě věci: němčinu a čtení textů ve švabachu.
Adolf Seifert byl totiž Němec a své historické publikace logicky napsal německy, většinou vytištěné ve švabachu. Na český překlad jeho knih nikdy nedošlo.
„Troufám si tvrdit, že kdyby byl Seifert Čechem, v Žatci by byl velmi oslavovanou osobností a vědělo by se o něm. Takhle k němu máme stále velký dluh,“ prohlásil před časem bývalý dlouholetý ředitel Státního okresního archivu v Lounech Bohumír Roedl. Nad Seifertem se zamýšlel v podcastu, který o Seifertovi připravilo Regionální muzeum v Žatci.
Adolf Seifert se narodil 4. března 1826 ve Veleticích nedaleko Žatce, v obci ležící v centru chmelařské oblasti. Po absolvování žateckého gymnázia v roce 1844 odešel studovat medicínu do Prahy. V roce 1852 se jako vystudovaný lékař vrátil a otevřel si lékařskou praxi v Žatci a zároveň se oženil.
Kromě lékařské ordinace se věnoval ještě regionální politice a také zemědělství. Byl jedním ze zakladatelů Žateckého chmelařského spolku a jeho dlouholetým předsedou. Spravoval také vlastní hospodářství. Od roku 1859 vydával a redigoval specializovaný chmelařský časopis Hopfenhalle.
Tvůrčí erupce na stará kolena
Nejvíc pozoruhodné na Seifertově životě je asi to, že rozsáhlou historiografickou činnost zahájil až na stará kolena, v době, kdy většina lidí odchází na odpočinek. Mezi jeho 68. a 76. rokem nastala neuvěřitelná tvůrčí erupce, během níž napsal svá stěžejní díla.
„Vysvětlení je jednoduché. Seifert byl v první řadě lékařem a historickému bádání se začal věnovat, až když už nebyl tolik aktivní. Knihy věnované historii nejen napsal, ale sám si je i vydával, což je také pozoruhodné,“ řekla Novinkám historička žateckého muzea Milada Krausová.
Za Seifertovu stěžejní práci považuje jeho publikaci Město Žatec v 19. století (Die Stadt Saaz im 19. Jahrhundert). „Je taková netypická, psaná po čtvrtletích. Vidíme v ní, že Seifert měl k dispozici řadu materiálů, které se do současnosti nedochovaly,“ popsala historička a připomněla rovněž jeho básnickou tvorbu.