Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už čtvrtý rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
„Útok byl velice drtivý a překvapivý,“ popisuje události Jaroslav Láník z vojenského historického ústavu. Cílem operace Srpnová bouře bylo zlikvidovat poslední velkou japonskou sílu čítající přes milion vojáků, v jejímž jádře stála Kuantungská armáda.
„Sověti projeli jako nůž máslem. Ani se nezdržovali lokálními centry odporu, tankové jednotky pronikaly rychle do hloubky,“ dodává historik. Japonci většinu jednotek soustředili v hloubi Mandžuska. Pouze malou část nechali v opevněných prostorech u hranic se Sovětským svazem.
„Kuantungská armáda byla pouhým odleskem té původní z druhé poloviny třicátých let, protože nejlepší jednotky, hlavně tankové, byly vyčleněny k obraně mateřských ostrovů,“ upozornil Láník. Z elitní armády se od roku 1943 doplňovaly jednotky, které vykrvácely v jižním Pacifiku, na Marianách nebo na Filipínách.
Sověti do operace nasadili přes půldruhého milionu vojáků rozdělených do tří frontů. Na západě útočil z východní části Mongolska a od Otporu zabajkalský front, na východě od moře a z Přímoří 1. dálněvýchodní front. Jejich klešťový útok na území o rozloze jednoho milionu čtverečních kilometrů, tedy větším než Francie a Německo dohromady, byl ve své střední části podporován 2. dálněvýchodním frontem.
Masivní nasazení sil i techniky
Takto rozsáhlou operaci však Sověti nevedli poprvé: „Po stránce vojenského umění je potřeba si uvědomit, že Sověti za sebou měli plánování frontových operací v Evropě za součinnosti všech složek,“ vysvětluje historik.
Tři fronty dohromady tvořilo dvanáct pozemních, jedna tanková a tři vzdušné armády. Zapojeno bylo i amurské loďstvo a mongolští jezdci, kteří postupovali z Mongolska k Velké čínské zdi a dále na Peking. Nasazeno bylo na 27 tisíc děl, přes pět a půl tisíce tanků a samohybných děl, 3700 letadel a více než tisíc raketometů.
Sovětské jednotky u řeky Sungari v Charbinu
Jen soustředit takovou sílu bylo obtížné. „Tři měsíce byly věnovány velice důkladné přípravě,“ popisuje taktiku Láník. „Znamenalo to redislokaci jednotek. Zajímavé je, že se na operaci podílely některé jednotky, které osvobozovaly Československo. Především to byly tankové jednotky, které dostávaly nově vyrobené tanky, protože z továren to bylo na bojiště blíž než z Evropy,“ upřesňuje historik.
Značnou energii taky věnovali logistickému zabezpečení, budování skladů a letišť.
Na Sibiř se přesunula značná část jednotek 2. ukrajinského frontu i s velitelem maršálem Rodionem Malinovským a také 6. gardová tanková armáda, která se účastnila bojů o Brno.
Na přepravu vojáků a zásob bylo použito téměř 1700 vlaků a přes 200 tisíc vagonů. Problémem byla omezená kapacita transsibiřské magistrály. Přestože se podařilo několikanásobně zvýšit počet vlakových spojů, u Čity se soupravy hromadily. Situaci komplikoval fakt, že část vlaků směřovala do Mongolska. Nakonec musela být část zásob, techniky i vojáků přepravována po místních komunikacích, které bylo nutné rozšířit nebo zcela nově vybudovat. K zajištění přesunu a zásobování postupujících jednotek bylo nasazeno přes 100 000 nákladních automobilů, z nichž značnou část vyřadily poruchy ještě před zahájením útoku.