Článek
„Karl Benedik je účasten soudní rehabilitace v souvislosti s jeho omezením osobní svobody ze dne 4. 8. 1956,“ zaznělo ve čtvrtek odpoledne u Okresního soudu v Břeclavi. Očistil tak po bezmála 70 letech rakouského rybáře, kterého zastřelili českoslovenští pohraničníci.
„Jsem nadšený, předpokládali jsme, že to tak dopadne, protože před rokem to byl soudní precedens,“ konstatoval po vynesení rozsudku břeclavský badatel Milan Vojta.
Bylo to v noci z 3. na 4. srpna roku 1956. Na nepřehledném hraničním soutoku Dyje a Kyjovky zastřelili českoslovenští pohraničníci rakouské rybáře Karla Benedika (1913) a Waltera Wawru (1927). Na případ upozornilo Sdružení Paměť a právě Milan Vojta. Walter Wawra starší byl soudně rehabilitován už vloni. Jeho syn dostal tehdy za smrt svého otce odškodné 100 tisíc korun.
Dva rakouští rybáři chytali ryby na české straně česko-rakouské hranice, poblíž soutoku Dyje a Kyjovky, když je objevila hlídka pohraniční stráže. „Slyšeli nejspíš šplouchání vody od rybaření, rozeběhli se tím směrem, kde uviděli dva rybáře, na které začali nejdřív volat, pak vypálili několik varovných výstřelů,“ popsal Vojta. Právě na něj se obrátil v roce 2009 kolega od rakouské celní správy. „Prý, že tam mají záhadu, že v roce 1956 se ztratili dva rybáři a doteď o nich neví nic,“ dodal Vojta. On a jeho kolegové ze Sdružení Paměť si vyžádali dokument k případu z archivu bezpečnostních služeb a poskládali, co se tehdy stalo.
Rybáři Wawra a Benedik se snažili uniknout, při útěku ale byli zastřeleni. Příběh podrobně popisuje dokument České televize Ztracení otcové.
Manželky obou rybářů ihned vyvolaly pátrání a ohlásily zmizení svých mužů na četnické stanici. Rakouské četnictvo zahájilo pátrání, které ale skončilo neúspěchem. „Manželky žádaly i československé orgány, aby podaly zprávu, co se stalo na hranici, protože svědky byla zaznamenána střelba a zvýšený pohyb na tomto místě. Naše orgány ale mlčely a odmítaly podat jakoukoliv zprávu. Po obou mužích pátral také rakouský Červený kříž, rovněž neúspěšně,“ uvedl k pátrání Vojta.
Ze závěrů vyšetřování, které prováděla vojenská prokuratura v Brně spolu s orgány pohraniční stráže vyplynulo, že zásah československých pohraničníků byl oprávněný. „Zastřelili prostě dvě neznámé osoby, které vstoupily na československé území neoprávněně a neuposlechly rozkazům“ upřesnil.
Druhý den byli zastřelení muži podle Vojty tajně pohřbeni. „V instrukcích bylo jasné dáno, že hrob nesmí být viditelný, žádný rov, náhrobek, nic. Přesto, že byli zastřeleni v katastru Lanžhota, pohřbili je nakonec v Břeclavi na německém vojenském pohřebišti, místo se nám podařilo najít.“
Některé momenty tragédie nejsou dodnes objasněny. „Existují jen domněnky. Ti dva pytlačili na naší straně a my tušíme, že to bylo opakovaně. Chodili tam na ryby, protože rakouská strana už byla vychytaná a oni si přivydělávali prodejem ryb v Rakousku, kde byla tehdy celkem bída,“ uvedl Vojta.
I na to, proč se tragédie stala a proč ji policejní orgány tutlaly, mají členové Sdružení Paměti jen své vysvětlení. „Tak banální záležitost, jakou je pytlačení na řece, se přece nemůže trestat smrtí. Proto máme tři varianty, proč se to tutlalo,“ dodal Vojta.
V úseku, kde se tragédie stala, se tehdy změnila hlídka, tedy vojáci, kteří tady pravidelně hlídali. Je proto podle něj možné, že Benedik a Wawra předešlou hlídku upláceli.
„Dávali jim cigarety, žvýkačky, čokoládu, podle vyjádření některých svědků to opravdu není vyloučené. Je také možné, že hlídka reagovala neadekvátně proto, že v té době uprchl do Rakouska pracovník zdejšího naftového vrtu, a byli pod tlakem důstojníků. Myslíme si taky, že Wawra mohl být agent, nebezpečný pro naše zpravodajce pohraniční stráže a ti se rozhodli jej zlikvidovat, ale dodnes nevíme, která z variant je správná,“ podotkl Vojta, který nechal na místě tragédie postavit dřevěný kříž.
