Článek
Do projektu jsou zapojeny pobočky Paměti národa po celé republice. „Našim společným cílem je oživit pohraniční oblast a přiblížit její bohatou, často dramatickou minulost skrze osobní výpovědi pamětníků, a to způsobem, který baví i vzdělává zároveň,“ vysvětlil ředitel pobočky Paměť národa Střední Morava Petr Zavadil.
Úniková hra v Rychlebských horách, které se rozkládají severně od města Jeseník, přijde na několik desítek tisíc korun, vznikne díky podpoře ministerstva pro místní rozvoj. „Do konce roku bude vymyšlená, na jaře příštího by pak měla být k dispozici veřejnosti,“ řekla Novinkám Petra Čakanová z neziskové organizace Post Bellum, která hledá vzpomínky pamětníků a ukládá je do online sbírky Paměť národa.
„Dokumentaristé zaznamenali již více než deset tisíc svědectví válečných veteránů, vězňů nacismu a komunismu, disidentů, ale například i agentů StB. Stále hledají nové způsoby, jak jejich zkušenost předat hlavně mladší generaci,“ uvedla Čakanová.
A právě jedním z těchto příběhů, konkrétně Heleny Křížové, rozené Hackenberg, rodačky a poslední pamětnice z již téměř zaniklé obce Zálesí (dnes místní část Javorníku na Jesenicku), která zemřela v roce 2015, je inspirována úniková hra, co vznikne v Rychlebských horách.
Rodný dům Heleny Křížové v Zálesí
„V prosinci měl sedmnáct roků a v lednu ho brali. To bylo přece ještě děcko. A od té doby jsem ho neviděla.“ Tak vzpomínala na odvedení svého bratra do Wehrmachtu v roce 1945 Helena Křížová. Její bratr Johan, jak sama řekla, ještě den předtím lyžoval se sourozenci.
„Všude jsme pátrali, nic jsme neslyšeli. A potom teprve za dva roky jsme dostali zprávu, že v únoru v šestačtyřicátém zemřel v sovětském zajetí. Ale jestli zmrzl, nebo ho zastřelili, jsme nevěděli. To bylo všechno, co jsme dostali, že zahynul v šestačtyřicátém,“ pověděla.
Bratr Heleny Křížové Johan u svatého přijímání
V květnu 1945 vstoupili do obce sovětští vojáci. Helena tento den považuje snad za nejhorší v jejím životě. „Jednu dívku museli ráno vézt k doktorovi do Landecku. Devět Rusů ji znásilnilo.“ vyprávěla.
Po válce Zálesí téměř zcela osiřelo v důsledku odsunu německého obyvatelstva. Hackenbergovi zůstali, ale Helena musela odejít na nucené práce. V roce 1948 byla celá rodina vystěhována na Jihlavsko a až po pěti letech se mohla vrátit zpátky domů.
Úniková hra v Rychlebských horách bude zatím první vlaštovkou v tomto směru. „Chceme ale podobné aktivity přinášet i do dalších oblastí Olomouckého a Zlínského kraje. Již nyní uvažujeme nad vznikem podobné únikové hry na česko-slovenském pomezí. Tam bychom se chtěli věnovat méně známému fenoménu útěků českých vojáků přes Slovenský štát na západ na začátku druhé světové války,“ prozradila Čakanová.
