Článek
Komunitní centrum tvrdí, že Paměť národa neposkytuje přímou pomoc, nenakupuje zdravotní pomůcky, nenabízí služby a není v pravidelném kontaktu s veterány a že účelově pracuje s pojmem válečný veterán. Vy jste toto označil za lži. Proč?
Tak jsem skutečně reagoval. Paměť národa je tu skoro 25 let a centrum pomoci jsme založili při covidu. Skutečně poskytujeme i sociální pomoc a sociální služby, které jsou licencované ministerstvem práce a sociálních věcí. Museli jsme projít dlouhým procesem, všechny náležitosti jsme splnili. Také jsme neustále pod kontrolou. Kontroluje se, jaké služby skutečně poskytujeme. Výsledky těchto šetření jsou také veřejně k dispozici. Byli jsme velice pochváleni, že starým lidem skutečně poskytujeme rozsáhlé služby.
Takže jejich tvrzení nebylo pravdivé?
S veterány z druhé světové války jsme v pravidelném kontaktu. Je jich zhruba 60. Kontaktujeme ty poslední účastníky druhého odboje. Máme zkontaktované bývalé partyzánské spojky, účastníky Pražského povstání a těch pár posledních frontových vojáků ze západní a východní fronty. Těch je opravdu úplná hrstka a jsou to takřka století lidé. Ale jsme s nimi v pravidelném kontaktu.
Nejvíc naše služby využívají lidé, kteří se zachovali statečně v době komunismu. Lidé, kteří zakládali odbojové skupiny, převáděli přes hranice, šířili letáky. Tento odboj se nazývá třetí odboj. Je k tomu i zákon z roku 2011, který stanovuje a uděluje některým těmto účastníkům odboje veteránský status.
Popravdě řečeno mě dost naštvalo, že nás někdo obviňuje z toho, že snad pomáháme nacistům.
Naše prostředky jsou opravdu utráceny s velkým rozmyslem a velmi hospodárně. Některým lidem zajišťujeme poradenství, to znamená, že uděláme šetření. Zjistíme jeho situaci, jak žije, zdali nepotřebuje pravidelnou donášku obědů, úklid a tak dále. Velmi často se setkáváme s tím, že tito staří lidé nepotřebují peníze, nepotřebují zdravotnické pomůcky. To všechno jim poskytuje zdravotní pojišťovna.
Často jsou ale velmi izolovaní. Potřebují někoho, kdo za nimi bude pravidelně chodit, povídat si s nimi, seznamovat je s počítači a mobilními telefony. Tohle je pro ně velmi obtížná věc. Také často postrádají přátelství. Nemají kolem sebe už lidi, kteří s nimi strávili velkou část jejich života, vrstevníky. Tak to je samozřejmě věc, kterou nabízíme. Máme nějakých 70, 80 dobrovolníků po celé republice, osm profesionálních vystudovaných sociálních pracovníků. Naše služby jsou skutečně velice promyšlené.
V komentáři Komunitního centra pro válečné veterány při ministerstvu obrany, který byl zveřejněn na sociálních sítích, zaznělo i to, že Paměť národa mezi veterány zařazuje totálně nasazené vojáky i české vojáky ve službách wehrmachtu. Dále tvrdili, že reálně se Paměť národa o žádné válečné veterány nestará. Vy jste to označil za lež. Proč?
Popravdě řečeno mě dost naštvalo, že nás někdo obviňuje z toho, že snad pomáháme nacistům. Pan Speychal (ředitel ministerského odboru pro válečné veterány a hroby) se nám omluvil jak za ta slova, tak vůbec i za ten atak, který byl podle mě naprosto zbytečný. Popravdě řečeno opravdu nerozumím tomu, co jsme jim udělali.
Ministerstvo obrany jako státní organizační složka ze zákona nemá právo zakládat žádné sbírky. Finanční prostředky stát vybírá pouze jediným způsobem, a to jsou daně. Oni k tomu navázali spolupráci s charitou, což je bezvadná organizace. My s ní také velmi dobře vycházíme.
Vůbec nechápu, proč nám hážou klacky pod nohy a proč nás takhle napadají. My jsme byli několikrát osočeni, že snad zneužíváme pojem válečný veterán. To je prostě nehorázné. Jak může Paměť národa, pakliže zachází s pojmem válečný veterán, někoho urážet? My jsme s těmi lidmi opravdu 25 let v kontaktu. My jsme to vše zdokumentovali, máme největší sbírku vyprávění.
My víme, jak ti lidé žijí, známe i ty úplně poslední. Teď dáváme přednost padesátým letům a době normalizace, lidem, kteří se postavili na stranu svobody. Novodobí veteráni? Ano, i s nimi jsme v kontaktu, máme 30 až 40 zdokumentovaných příběhů, ale nejsme tak velcí jako ministerstvo obrany či Československá obec legionářská (ČsOL).
Na jednání, které jsme iniciovali, nám bylo řečeno, ať peníze ze sbírky převedeme na konto ČsOL. Druhý den přišla obecná faktura od pana Budínského, tehdejšího místopředsedy nebo předsedy ČsOL na spoustu jaksi zdravotnických potřeb, ale tam se jaksi zapomnělo, že na tom jednání jasně zaznělo, že Paměť národa je ta, která poskytuje tu pomoc a sociální péči. My pomáháme každému válečnému veteránovi přímo, po šetření a zjištění potřeb.
Kde se vzalo to, že Paměť národa zařazuje mezi veterány i vojáky ve službách wehrmachtu?
Možná jsme si povídali o tom, co všechno obsahuje sbírka Paměti národa. My samozřejmě zpovídáme lidi, kteří byli agenti Státní bezpečnosti, bývalé komunisty. Před lety, když ještě žili někdejší vojáci wehrmachtu z Těšínska a Hlučínska, tak jsme samozřejmě zpovídali i ty, kteří nasazovali svoje životy v uniformě wehrmachtu. Ty, kteří byli donuceni nastoupit do wehrmachtu, i když to byli českoslovenští vojáci. Pochopitelně máme to svědectví, ale je nesmysl, že bychom za nimi běhali s finančními prostředky z vlčích máků. To je opravdu lež.