Článek
Jméno cukroví odkazuje k rakouskému lázeňskému městu Bad Ischl nedaleko Salzburku. Proslavila ho cukrárna Zauner, která tu funguje už od roku 1832. Říká se, že císař František Josef I., jenž v Bad Ischlu pravidelně trávil léto, si křehké dortíčky zamiloval natolik, že si je nechával posílat i do Vídně na císařský dvůr.
U Zaunerů tvrdí, že původní recept pochází z roku 1886, uchovávají ho v trezoru a pečlivě střeží. Originální podoba dortíčků se skládá z tenkých koleček těsta s lanýžovým krémem a jemnou vrstvou křupavé čokoládové polevy.
Kde se vzaly ořechy?
Kdy a kde se lanýžová náplň proměnila v pikantní ořechovou, kterou dnes považujeme za „typickou“, jisté není. Išelské dortíčky se totiž rozšířily po celé monarchii i za její hranice.
V Německu se pod názvem Ischler Törtchen připravují nejčastěji s meruňkovou marmeládou, někdy doplněnou čokoládovým krémem a polevou, která může být čokoládová, kávová i fondánová. Maďarské varianty bývají výraznější, s bohatou ořechovou náplní, často dochucenou rumem.
Recept podle Sandtnerové: verze, která se u nás zabydlela
Ořechová náplň se objevuje i v klasické kuchařce M. J. Sandtnerové. Právě její verze išelských dortíčků je nejspíš ta, která postupně zdomácněla na našich vánočních stolech a v drobných obměnách ji připravujeme dodnes.