Při ztrátě práce hrozí deprese, uvádí studie

V odborném časopise Demografie na to upozornily demografky Marie Kuklová a Michala Lustigová. Vyšly přitom z výsledků Evropského výběrového šetření o zdraví EHIS 2019.

„Podobně jako fyzické nemoci se i duševní onemocnění objevují častěji u jedinců s nižším socioekonomickým statusem,“ konstatovaly výzkumnice. Podle výsledku jejich šetření se příznaky depresí – ať už mírné, nebo střední až těžké – vyskytovaly u 7,2 procenta zaměstnaných lidí, ale u nezaměstnaných u 25,1 procenta. Mezi důchodci demografky zaznamenaly příznaky u 23 procent z nich.

U lidí se základním vzděláním se vyskytovaly u 26,2 procenta dotázaných osob a u těch se středním vzděláním u 13,7 procenta. Mezi vysokoškoláky trpělo depresivními symptomy 7,6 procenta. „V porovnání se zaměstnanými měly nezaměstnané osoby čtyřikrát vyšší šanci výskytu mírných oproti žádným depresivním symptomům. Respondenti v důchodu měli jedenapůlkrát vyšší šanci,“ shrnuly autorky.

Hrozba středních až těžkých depresivních symptomů je podle nich u nezaměstnaných až dvanáctkrát vyšší než u pracujících lidí. U seniorů je v tomto případě dvakrát vyšší. Vyšší hrozba depresí je pochopitelně i u lidí s nízkými příjmy.

„Nezaměstnanost určitě může u některých lidí vyvolat depresi. Záleží to na více faktorech. Jedním z nich může být věk. Čím je jedinec starší, tím může být ohroženější,“ potvrdila Martina Viewegová z pražské Psychoterapie Anděl. Roli má ale i bydliště, sehnat práci třeba v pohraničí je podstatně těžší než v hlavním městě.

„Z praxe vidím, že se u lidí deprese nutně neobjeví ihned po ztrátě zaměstnání, ale často se projevuje postupně, když lidé práci nemohou dlouho najít. Po opakovaném odmítnutí jde dolů sebevědomí, člověk se cítí hůře a je těžké nacházet motivaci,“ upřesnila psycholožka.

„Ztráta práce je jedním z nejvíce stresujících okamžiků v životě člověka. Když se sestavují různé žebříčky toho, co ho může v životě potkat, bývá hned na druhém nebo třetím místě,“ souhlasí psycholog Jan Urban, autor knihy Psychologie pro každý den, který působí v pracovní oblasti i jako poradce pro firmy.

„Míra stresu se samozřejmě liší podle typu práce, vzdělání, náročnosti zaměstnání,“ upřesnil. Zejména v mladším věku se podle něj lidé z tohoto stavu hůře dostávají. Odchod ze zaměstnání ale nezřídka působí stresujícím dojmem i na lidi, kteří odcházejí do penze.

Ke stresu podle Urbana přispívá obava, že člověk nesežene práci ve své profesi. Pomoci přitom může například to, že se v takovém případě při dlouhodobém hledání uplatnění přeorientuje na jiný obor, podstoupí rekvalifikaci nebo zváží stěhování do jiného města či regionu. „To, že člověk ztratil práci, neznamená, že je neschopný,“ konstatoval Urban.

Je ovšem důležité odlišit špatnou náladu ze ztráty práce od opravdové nemoci, deprese. „O depresi se většinou hovoří tehdy, když se jedná o dlouhodobou záležitost, ze které se člověk není schopen sám dostat a vyžaduje odbornou intervenci,“ vysvětlil Urban.

Symptomy jsou například v tom, že člověk na základě své špatné nálady nebo svého stavu přestává být aktivní, nechodí ven, omezuje své kontakty, je nesoustředěný a zaobírá se jen svým vnitřním světem.

„Osobně bych potřebu intervence viděl v okamžiku, kdy člověk ztrácí obranné mechanismy, jak se z tohoto stavu dostat. A ty spočívají v tom, že člověk přichází o pozitivní vidění, propadá představě, že mu nic nepomůže,“ řekl psycholog.

Podle Viewegové je načase vyhledat pomoc, když už má člověk delší dobu pocit, že není ve své kůži, že se něco děje. „Obecně se bavíme o depresivním ladění tehdy, má-li člověk dlouhodobě negativní náladu, vidí černě budoucnost, nemá motivaci do věcí, chybí radost do života. Může se objevit stav, že není schopen ráno vstát, objevují se potíže se spánkem. Třeba potřebuje spát deset hodin a není odpočatý, nebo naopak trpí nespavostí,“ dodala psycholožka. U některých lidí se podle ní mohou vyskytovat i bolesti zad, hlavy či problémy s trávením bez nějaké konkrétní příčiny, se kterými si lékaři nevědí rady.