Předčasné splacení hypotéky se může už brzy prodražit

Součástí je i novela o spotřebitelském úvěru. Stanovuje, že klienti, kteří budou chtít hypotéku splatit ještě v době trvající fixace úroků, musí v některých případech zaplatit až dvě procenta z předčasně splacené části celkové výše úvěru. To může představovat tisíce a výjimečněji i desetitisíce korun.

Lidé takto v minulých letech nízkých úroků měnili poskytovatele úvěru velmi často, přičemž dosud se za předčasné splacení úvěru hradí administrativní poplatek maximálně tisíc korun.

Současné nastavení zákona nabízí několik možností, kdy je možné úvěr předčasně splatit bez finančních sankcí. Například mohou zájemci každý rok v období měsíce před výročím podpisu smlouvy složit do banky až čtvrtinu úvěru.

Předčasné splacení zdarma je také možné v těžké životní situaci, třeba při úmrtí klienta či jeho partnera.

Vláda chce tyto podmínky, kdy by předčasné splacení skoro nic nestálo, nově rozšířit o prodej nemovitosti, jež je zatížena hypotékou, nebo v případě vypořádání společného jmění manželů, tedy při rozvodu.

Jestliže se ale zájemce o předčasné splacení hypotéky ani jedna z těchto možností netýká, tak se situace schválením novely pro něj zhorší. Kromě administrativního poplatku totiž začne platit také zmíněný poplatek odvozený od úroků.

Nový poplatek má vyjadřovat rozdíl mezi úrokem sjednaným do konce fixace a průměrem aktuálních úrokových sazeb na trhu, který bude měsíčně zveřejňovat Česká národní banka.

Zatížení předčasného splacení až dvouprocentním poplatkem z jistiny tedy zkomplikuje snahu klientů odejít za levnější hypotékou ke konkurenci v době, kdy jim ještě běží fixační doba. V takovém případě bude možné refinancování bez poplatků jen v poměrně krátkém období kolem čtrnácti dnů po skončení fixace.

Buď si klient v tomto období vyjedná přechod k jiné bance, nebo přechází do dalšího období s novými úroky. V současnosti se ale kvůli vysokým sazbám „hypoteční turistika“ stejně moc nevyplatí a refinancování to příliš neřeší, protože banky mají úrokové hladiny obdobné.

Nutno podotknout, že ještě před patnácti lety bylo běžné, že pokud klient chtěl refinancovat hypotéku, musel si počkat, až fixace skončí. V té době navíc banky nenechávaly příliš času na vyřízení, a navíc „starým“ klientům předhazovaly až o dvě procenta dražší hypotéky pro další fixační období, než na jaké lákaly nové zákazníky.

Konkurence a tlak veřejnosti nakonec vedly k tomu, že se poplatky za předčasné splácení hypoték víceméně vymýtily a také se výrazně prodloužilo období, kdy bez nějakých sankcí může klient vyřídit přechod k jiné bance.