Nové spoření na stáří láká na daňové zvýhodnění, zájemců ale moc není

Investiční spoření je možné využít od počátku letošního roku, ale davy se nehrnou. Například u České spořitelny smlouvu uzavřely sotva dva tisíce lidí, u společnosti Conseq osm tisíc, u Portu o tisíc méně. Další tisíce klientů hlásí ČSOB, Raiffeisenbank a Partners anoncují zhruba čtyři stovky účastníků.

Ne všechny společnosti, jež Novinky oslovily, sdělily počty. I tak by ale podle některých z nich mohl být zájem větší. „Je zatím poměrně vlažný,“ připustila Šárka Nevoralová z Komerční banky.

Oproti tomu řada dalších poskytovatelů argumentuje, že je možné produkt nabízet teprve poměrně krátce. „Jsme na začátku a zatím si ho zřizují zejména naši klienti,“ sdělila Lucie Leixnerová z Moneta Money Bank s tím, že se o produkt zajímají také zaměstnavatelé, kteří jej chtějí přidat do zaměstnaneckých benefitů.

„Doposud si u nás DIP zřídilo několik tisíc klientů a mnoho dalších klientů se už na tento produkt přišlo informovat na naše pobočky,“ potvrdila Tereza Kaiseršotová z Raiffeisenbank.

Dlouhodobý investiční produkt jako forma spoření na stáří je určen v podstatě každému, u mnoha bank a investičních společností je možné založit ho i nedospělým dětem. Ale to se příliš nedoporučuje.

Jeho výhoda spočívá vedle již zmíněného příspěvku od zaměstnavatele především v daňovém zvýhodnění, na které děti pochopitelně nedosáhnou. „Z ročního základu daně si lidé mohou odečíst až 48 tisíc korun,“ připomněl Filip Hrubý z České spořitelny. Pokud člověk využije maximální možné snížení základu, získá tím ročně na daních 7200 korun.

Na rozdíl například od klasických investic do akcií, podílových fondů či dluhopisů jsou peníze v DIP na dlouhou dobu ze zákona vázané. Lze ho vypovědět nejdříve po deseti letech spoření a nejdříve v 60 letech věku.

„Pokud byste něco z toho porušili, musíte doplatit daň, a to až za deset let zpětně,“ konstatovala Monika Veselá z J&T Banky.

Podle Tomáše Jíchy z investiční společnosti Atris lze na konci spoření peníze buď vybrat v jednorázové podobě, nebo i v pravidelných měsíčních splátkách, jako je tomu u klasického penzijního spoření.

Při výběru vhodného DIP musí člověk zvážit více věcí. Jednou z nich je, kolik si může dovolit investovat. Například Partners, ČSOB, Atris a Portu požadují minimální měsíční úložku ve výši pět set korun, Komerční banka a Raiffeisenbank sto korun, Cyrrus tisícovku. J&T Banka a Moneta pak nemají minimální hranici stanovenou.

Některé společnosti nabízejí i jednorázové úložky. To se ovšem spíše nedoporučuje. Jednak se tím ztratí možnost pravidelného daňového zvýhodnění, a také tím mizí smysl spoření, neboť to se vedle zhodnocení zvyšuje i pravidelnými úložkami.

Portfolio produktů, do kterých jednotlivé společnosti v rámci DIP investují, se přitom může značně lišit. Někde je na výběr z kompletní škály podílových fondů, dluhopisů, akcií i burzovně obchodovatelných fondů. Jinde jsou to jenom podílové fondy, někde pak kombinace fondů a spořicích účtů.

Při výběru je potřeba zaměřit se rovněž na poplatky. „Většina poskytovatelů je má stejné jako pro normální investování. Někteří si však mohou účtovat i vstupní, výstupní, výkonnostní poplatky nebo různé poplatky a marže při směně měn nebo za vedení účtu,“ upozornil Radim Krejčí z Portu. Jeho společnost vybírá poplatek půl procenta ročně z objemu zainvestovaných prostředků.

Podobně půl procenta poplatku z objemu investic mají i u Cyrrusu, zatímco v Atrisu se hradí vstupní poplatek ve výši tří procent z cílové částky zvolené klientem.

Poplatky pak požadují samozřejmě i tam, kde se za vedení či zřízení účtu neplatí. Platby jsou odvislé od typu produktu, tedy třeba podílového fondu.

„Například Sporoinvest, který díky vysoké konzervativnosti a velmi malému kolísání hodnoty můžeme využít i jako finanční rezervu, má velmi nízký vstupní i správcovský poplatek ve výši 0,50 a 0,55 procenta, přičemž celková nákladovost dosahuje ročně 0,75 procenta z investované částky,“ řekl Filip Hrubý.

„Naopak Top Stocks má relativně vysoký vstupní poplatek tři procenta. Ten správcovský už je těsně pod dvěma procenty a celková roční nákladovost fondu je 2,31 procenta,“ uvedl Hrubý a zdůraznil, že je ovšem potřeba se u jednotlivých poplatků dívat i na výkonnost daného fondu.