Umělé vánoční stromky zůstaly v menšině. Většina je od soukromých pěstitelů

„Prodej umělých stromků neustále klesá,“ shrnul statistik Richard Švanda.

Nejvíc živých stromků každoročně pochází od soukromých pěstitelů ze specializovaných plantáží. Ty zbylé pocházejí vesměs z dovozu, zejména z Dánska, Německa a Polska. Loni se dovezlo 590 tisíc kusů.

V Česku je přitom zhruba pět milionů domácností. Stromky ovšem zdobí i firemní prostory a veřejná prostranství.

Státní podnik Lesy ČR prodává vánočních stromků jen velice málo. „Nekonkurujeme těm, kdo mají plantáže. Prodáme před Vánoci jen zhruba do tisíce stromků. Jsou to většinou borovice a smrky, výjimečně jedle. Jedná se o lesní stromky z prořezávek,“ sdělila Novinkám mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.

Stromečky tak někdy nejsou tak souměrné jako ty ze specializovaných plantáží. Ceny jsou také nižší než průměrné, pohybují se většinou od 200 do 450 korun. Záleží na výšce a borovice i jedle jsou dražší.

Češi letos pořídí vánoční stromky zhruba o pět procent dráž oproti loňsku. Třeba kavkazská jedle o výšce od 150 do 200 centimetrů vyjde podle Sdružení pěstitelů vánočních stromků na 750 až 1100 korun.

Vůči průměrné mzdě, která se pohybuje kolem 48 tisíc korun, tedy cena stromku vyjde na 1,6 až 2,3 procenta. Bývaly i levnější, avšak třeba v roce 1926 vycházela cena podobně.

Tehdy se v Brně stromky prodávaly od tří do 25 korun, přičemž průměrná mzda dělníka dosahovala zhruba 550 korun měsíčně a úředníka 1300 korun. Tehdy nejdražší stromek za 25 korun tak vyšel zhruba na dvě procenta úřednické mzdy a 4,5 procenta mzdy dělníka.

Mimochodem, v roce 1928 už se stromky v Brně prodávaly za cenu od deseti do sta korun, takže za dva roky zdražily až o tři sta procent.

„Tradice zdobení vánočního stromku se v českých zemích začala šířit během devatenáctého století, zejména mezi obyvateli měst. Na venkov pronikala pozvolna – zprvu především skrze školy, kostely a kulturní spolky. V Praze je první prodej vánočních stromků doložen již v roce 1843,“ popsal v časopise Statistika & My výzkumník Švanda.

Koncem 19. století už nebylo neobvyklé, aby v obcích, kde stála škola, byl alespoň jeden vánoční stromek, ačkoliv na plošné rozšíření si tato tradice musela ještě počkat. Například časopis Český lid uvádí, že v roce 1893 bylo v devíti neupřesněných venkovských obcích celkem 276 stromků.

S postupujícím rozšířením tradice ale začaly vznikat i problémy související s masovým kácením stromků v době před svátky.

Už v roce 1910 se v tisku objevila ostrá kritika plýtvání a přetěžování lesů v důsledku nadměrného kácení stromků v období Vánoc, připomněl Švanda. Tisk tehdy upozorňoval, že se do měst vozí o hodně více stromků, než se nakonec prodá.

K dalšímu rozšíření tradice došlo ve 20. století. Ve městech se stal vánoční stromek standardní součástí svátků už během první republiky. Dobře to ilustrují příklady Brna a Prahy. Ve zmíněném roce 1926 se v Brně prodalo 30 tisíc a v Praze 66 100 stromků, oproti 27 715 v předchozím roce.

Do obliby nákupu vánočních stromků významně zasáhla hospodářská krize. Noviny v prosinci 1934 upozornily, že v předvánoční sezoně bylo na trh dopraveno asi o čtvrtinu méně vánočních stromků než o rok dříve; poptávku se však přesto podařilo pokrýt.

V roce 1939 musely být ceny vánočních stromků regulovány. Za smrk či borovici do výšky jednoho metru uříznutou v lese se platilo 1,50 protektorátní koruny, za jedli dvě. V té době zaměstnanci vydělávali průměrně 1895 korun. Stromky tehdy byly tedy dost levné.

Po válce ceny skokově vzrostly. Například v Brně se stromky v roce 1945 prodávaly podle kvality od 17 do 25 korun. V jiných regionech však byly ceny výrazně nižší.

Počet stromků určených k prodeji se od poloviny minulého století postupně neustále zvyšoval. Například roku 1980 jich bylo dovezeno k prodeji jen do Brna 156 tisíc.

Tradičnímu živému stromku začaly postupem času konkurovat umělé. Ty úplně první byly vyrobené v Německu už na konci 19. století. V 50. letech 20. století se staly populárními hliníkové stromky, které byly o další desetiletí později vytlačeny stromky vyrobenými z PVC, které vypadaly mnohem realističtěji.

Přestože se počty prodaných přírodních stromků časem snižovaly, umělé napodobeniny je nikdy zcela nevytlačily, jak je patrné dnes.