Článek
V souvislosti s penzijní reformou se mluví o stárnutí společnosti, o tom, že přibývá seniorů a rodí se méně dětí. Jak společnost toto stárnutí zvládá?
Není to něco, co by přišlo až se současnou penzijní reformou. Už když jsem začínala před třiceti lety studovat, vycházely texty o tom, že populace stárne a může to mít ekonomické a společenské důsledky. Vždycky jsme z toho překvapení a vždycky se znovu a znovu bavíme o Titaniku, o tom, že senioři ekonomicky položí republiku, nebo o tom, že Česko vymírá.
A měníme alespoň díky tomu svůj přístup?
Reakce na to všechno jsou pořád stejné – vlažné a spíše bez obsahu. Není to tak, že bychom si všichni sedli a řekli, jak proces stárnutí nejen akceptovat, ale v pozitivním smyslu slova vytěžit. Že bychom měli víc podpořit zdravotní prevenci, více dbát na ergonomii pracovního místa, aby se lidi v práci nezhuntovali, a podobně.
To, co se v současnosti v diskusi o stárnutí děje, se podle některých ohlasů dá nazvat demografickou panikou ze stárnutí. Je to tak?
Ano, snaha strašit demografickou změnou je velmi populární a vrací se se železnou pravidelností. Přitom se jí společnost přizpůsobuje již delší čas, aniž by si to uvědomila. V generaci mých rodičů ženy chodily do penze v 55 letech, nyní je to o osm let později.
Fascinující je, že když se bavíme o stárnutí společnosti, vrhá to strašně špatné světlo na současné seniory. Při diskusích o penzijní reformě se většinou bavíme o lidech, kteří se narodili nejdříve někdy koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech minulého století. Ale napadáme současné seniory, že nás vyjídají.
Ze stárnutí společnosti se tak dělá strašák, který ji rozděluje. Objevují se nesmyslná obviňování, že senioři mohou za vše od ekologické krize po vyčerpání státu, přestože finanční krize přicházely i v době, kdy byla populace demograficky mladá.
Zhoršil se kvůli tomu vztah k seniorům?
Rozhodně se nezlepšil. Počty lidí, kteří uvádějí špatné zacházení a diskriminaci na základě věku, neklesají. Náš výzkum o týrání a zneužívání seniorů ukázal, že nějakou zkušenost s ním má skoro třicet procent dotázaných. Když k tomu započtu různé on-line šmejdy nebo například necitlivé reakce úřadů či okolí na jejich zkušenosti s týráním a podobně, zvedne se číslo až ke čtyřiceti procentům.
Skoro každý druhý senior či seniorka tak má zkušenost s nevhodným chováním, od nadávek po sexuální či fyzické násilí. Je to obrovské téma, které svojí frekvencí zastíní i genderové násilí, ale stále je to velké tabu.