Článek
Kolik lidí se vám s žádostmi o pomoc při získávání ztracených pozemků dosud přihlásilo?
Přihlásily se nám zatím nižší stovky lidí, z toho opravdu zajímavých případů jsou nižší desítky. Je jich asi dvacet. Zajímavé jsou pro nás nemovitosti s hodnotou nad milion korun.
Jaké případy se vám dostávají na stůl?
Například nyní řešíme podíl na bytovém domě, který má hodnotu přes 10 milionů korun, což už je něco, co má velmi výrazný finanční dopad na život lidí. Tam jsme se snažili aktivně majitele dohledat a říct jim o tom. Rodina se o domě dozvěděla až po uplynutí lhůty a už se s ním rozloučila.
Máte hranici, jak staré případy ještě berete?
Když jsou starší než v období kolem první světové války, tak je moc neřešíme. S každou další generací se vám objevuje velké množství problémů. Když je něco kolem roku 1900, opravdu hodně zvažujeme, zda se tomu věnovat. Viděl jsem dědické řízení, které mělo 40 lidí. To zabere strašně moc času. A nejen samotné řízení, ale i následně s těmi lidmi jít k soudu a podepsat smlouvy.
Jak proces probíhá?
Základem je, že se podíváme na hodnotu nemovitosti, zda má vůbec smysl případ řešit. Pokud hodnota nepřesahuje milion korun, většinou se omlouváme, protože složitost procesu tomu výsledku neodpovídá.
Pokud se případu začneme věnovat, zjišťujeme, zda jde opravdu o potomky původních majitelů. Máme hovor s daným člověkem, ptáme se na co nejvíce dat. Následně jdeme na katastr a snažíme se zjistit o pozemku co nejvíce.
Na základě získaných listin zkoumáme, zda je shoda mezi tím, co nám člověk o svém předkovi řekl, a mezi majitelem pozemku. Pokud shoda existuje, řešíme smlouvu, počet dědiců a další detaily. Poté jdeme k notáři. Tam řízení trvá půl roku až rok a půl. Pak teprve následuje soud.
Co se stane, pokud na katastru listiny nedohledáte?
V tom případě je důkazní břemeno zpět na tom člověku a musí sehnat listiny v rámci rodiny. V takovém případě zátěž na případ výrazně roste.
Jan Antonín Kolář
Genealog a realitní makléř. Absolvoval brněnskou Masarykovu univerzitu.
Dříve se podílel na vzniku několika start-upů, pracoval také jako konzultant.
Na podzim 2023 se podílel na vývoji mapy zapomenutého majetku v rámci projektu Česká země. Jeho činnost letos obnovil.
Stát tvrdí, že nemovitosti jsou nyní podle zákona jeho. Jak velká je podle vás šance, že je na něm lidé vymohou?
Věříme, že šance existuje. I proto si za práci nic neúčtujeme dopředu. Neseme náklady na administrativu, na advokáty, a dokonce i náklady řízení v případě prohry. Naše odměna je vyplácena jen v případě úspěchu. Buď dojde k tomu, že rodina dostane pozemek zpět a my dostaneme provizi, nebo nic nedostanou, ale zároveň se sporem nemají žádné přímé náklady a rozloučíme se.
Na webu uvádíte, že vaše provize je poměrně vysoká. Činí 40 až 55 procent v případě úspěchu u soudu. Čím je to odůvodněné?
Začínali jsme tím, že jsme po světě hledali dědice. To bylo tehdy, když ještě existovala šance majetek zachránit, aniž by byla nutná žaloba. Tehdy jsme se s provizí pohybovali mezi 20 a 35 procenty.
Dva roky poté, co jsme toto dělali, ještě není dořešena ani polovina případů. Je to dlouhý a nákladný proces. A celé dva roky neseme náklady na zastupování nebo překlady. V poplatcích je zároveň i realitní provize za prodej nemovitosti. A může se stát, že klient zjistí, že předek měl druhou manželku, a přijde o polovinu dědictví.
Nyní musí být logicky naše provize vyšší, protože nekončíme dědickým řízením. Po něm jdeme teprve k soudu. Zároveň musíme počítat s tím, že úspěchem skončí jen část případů.
Jsme v tomto transparentní. Rodiny o poplatku vědí od začátku, mohou se rozhodnout najmout i advokáta za vlastní prostředky. Jen musí zvážit, že to je věc, kterou advokáti nikdy předtím nedělali.
Pokud se rodina rozhodne nemovitost neprodávat, platí stejné procento, nebo jsou podmínky jiné?
V takovém případě se postupuje jinak a domlouváme se na nějakém individuálním finančním plnění. Ale většinou lidé preferují prodej.
