Článek
„Poplatky jsou velmi vysoké a nejvíce doléhají na klienty fondů s nízkým výnosem, kde tyto výnosy ještě více snižují. Vcelku penzijní spoření nemá v současném nastavení schopnost účinně své střadatele zajistit na stáří, čímž selhává ve svém hlavním úkolu,“ uvedli pro Novinky autoři studie IDEA Filip Pertold a Lukáš Nádvorník.
Upozornili, že transformované fondy, do kterých už od roku 2013 nelze vstupovat, se před započtením poplatku za uplynulou dekádu zhodnocovaly o 2,2 procenta ročně. Ale poplatek činil jeden procentní bod ročně. Výsledné zhodnocení po odečtení poplatku bylo tedy zhruba poloviční – 1,2 procenta.
Například investovaných sto tisíc korun vydělalo klientům v transformovaných fondech za uplynulou dekádu v průměru pouhých zhruba 13 tisíc korun. „Kdyby žádný poplatek účtován nebyl, vydělali bychom 26 tisíc. Poplatek nás připravil o 49 procent. Podobné to je ale i u dynamických účastnických fondů – tam nás poplatek připravil asi o 37 procent výnosu,“ podotkl Pertold.
České fondy zdůrazňují, že jejich výkonnost se musí hodnotit za delší období. Přitom ale i ty nejdynamičtější v doplňkovém penzijním spoření podle analýzy výrazně zaostávají za zahraničními.
„Zatímco české dynamické fondy dosáhly za posledních deset let zhodnocení 88 procent, slovenské indexové důchodové fondy z tamního povinného druhého pilíře zvýšily hodnotu úspor o 133 procent. Ještě výrazně lepších výsledků dlouhodobě dosahuje švédský státní fond AP7 Safa, který ve své dynamické třídě zhodnotil peníze o 229 procent. Jedním z důvodů jsou právě vysoké poplatky,“ řekl Nádvorník.
České dynamické fondy tak zaostávaly za vývojem světových akciových trhů přibližně o 5,5 procentního bodu ročně, což podle expertů bude mít zásadní dopady na výsledné úspory účastníků v důchodu.
Aby průměrný český účastník třetího pilíře dosáhl stejné měsíční renty jako klient slovenských indexových fondů, musí pravidelně spořit až desetkrát vyšší částku.