Článek
Zatímco dvě největší sítě čerpacích stanic v Česku provozuje polský Orlen a maďarský MOL, kde mají tyto státy podíly necelých 50 a 25 procent, zcela v rukou Česka je síť EuroOil. Její pozici tuzemské trojky na trhu nezměnila ani loňská akvizice 75 benzinek Robin Oil, po které vlastní státní síť čerpacích stanic celkem 285 pump.
Pomineme-li zmiňovaný polostátní Orlen nebo MOL, jsou státní sítě benzinek v západních zemích neobvyklé a Česko se tou svou řadí do společnosti takových zemí, jako jsou Írán, Venezuela nebo Čína. Tam se státní podnik CNPC dokonce prezentuje jako třetí největší ropná společnost na světě, která mimo rafinérií a dalších aktivit disponuje více než dvaceti tisíci čerpacích stanic.
Tomu se Česko sice nikdy ani nepřiblíží, jeho podnikání v tomto odvětví přesto expanduje. „Pro další růst a rozvoj služeb v příštích letech se nabídka nákupu konkurenční sítě jeví jako další cesta pro zvyšování přidané hodnoty. Nákup Robin Oil znamená pro Čepro přímý ekonomický efekt i tržní podíl, který má specifickou hodnotu,“ komentoval obchod loni v lednu v tiskové zprávě ministerstva financí Jan Duspěva, generální ředitel Čepra.
Čepro
Státní podnik, jehož jediným akcionářem je ministerstvo financí. Zajišťuje přepravu, skladování, distribuci a bezpečnostní správu pohonných hmot, provozuje síť čerpacích stanic EuroOil a Robin Oil. Spravuje též státní strategické zásoby paliv.
Po roce a půl od velkého nákupu si firma akvizici pochvaluje. „V meziročním porovnání se podařilo zvýšit výtoč pohonných hmot čerpacích stanic pod značkou Robin Oil o více než dvacet procent a celkové výnosy o více než sedmdesát procent. Celkové výnosy z maloobchodního prodeje se pro Čepro i díky akvizici za poslední roky více než zdvojnásobily. V roce 2024 jsme dosáhli rekordního hospodářského výsledku více než dvě a půl miliardy korun,“ uvedl specialista komunikace Čepra Marek Roll.
Robin Oil byl na prodej několik let. Už jako soukromý subjekt patřil k významným obchodním partnerům Čepra, které mimo jiné na trhu funguje i jako dodavatel pohonných hmot. Pokud by Robin Oil získal někdo jiný, Čepro by teoreticky mohlo o své lukrativní obchody přijít.
Roli Čepra jako dodavatele soukromým čerpacím řetězcům zpochybňuje Ivan Indráček z Unie nezávislých petrolejářů. Stejně jako fakt, že Čepro provozuje takzvané daňové sklady, kde se pohonné hmoty skladují před tím, než se dostanou do distribuce.
Do té doby z nich producenti nemusí odvádět spotřební daň, která je aktuálně stanovená na téměř deset korun za litr nafty a téměř třináct za litr benzinu.
Síť produktovodů a skladů paliva společnosti Čepro, jejímž jediným akcionářem je ministerstvo financí.
„Daňové sklady mají kapacitu v milionech litrů a zboží se daní až v momentě, kdy ho opustí. I když mají daňové sklady v Česku různé provozovatele, Čepro patří k těm největším, přestože je na Západě většinou provozují jen soukromé subjekty. Kromě toho tato státní firma funguje i jako velkoobchod a má vlastní síť čerpacích stanic. To považuji za trochu nenormální situaci,“ hodnotí Indráček.
Velkokapacitní sklady Čepra však slouží i jinak než jako duty-free překladiště. Stát v nich rovněž skladuje pohonné hmoty, které jsou součástí jeho hmotných rezerv. V roce 2023, v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajinu, proto Čepro zahájilo výstavbu dalších šesti nádrží na pohonné hmoty v Hněvicích.
„Je to bezesporu krok, který nás činí mnohem méně zranitelnými vůči různým globálním výkyvům na trzích s energiemi a zároveň nám umožní rychle reagovat na neočekávané události,“ obhajoval tehdy tento krok ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).
Ne/výhodná koupě
Názory oslovených ekonomů na to, zda nákup sítě Robin Oil byl pro stát výhodný či nikoliv, se však různí.
„Akvizice má i strategický rozměr. V Česku je nadstandardně hodně čerpacích stanic v porovnání s téměř kýmkoliv v Evropě. Vlastní síť čerpacích stanic je pro všechny producenty důležitá pro zajištění hladkého odbytu - to je u nás Orlen, MOL, Shell, OMV… Čepro sice není producent, ale potřebuje mít odbyt pro rezervy, které spravuje, a kde je potřeba průběžná obnova. Zároveň pokud by někdy v budoucnu došlo k problémům se zásobováním palivy, může mít distribuční síť ve vlastnictví státu bezpečnostně-strategický význam,“ myslí si Heřman Kopkáně z Vysoké školy ekonomické v Praze.
Ekonom Petr Bartoň je však opačného názoru. „Akvizice Robin Oilu na naší energetické bezpečnosti nic nezměnila. Sítě prodejců pohonných hmot mohou bezpečně fungovat i bez angažmá státu a není důvod, aby stát měl své benzínky,“ míní.
Odborníci také namítají, že pro případ neočekávaných událostí stát může fungování komerčních prodejců pohonných hmot smluvně upravit. Z tohoto úhlu pohledu se pak jeví rozšiřování státní sítě jako zbytečné.