Lidé si na penzi spoří více, pomohla změna podmínek, říká šéf asociace Poklop

Podle posledních červencových dat si do doplňkového penzijního spoření ukládají 1152 korun a do penzijního připojištění 1006 korun měsíčně.

Úložky tak v poslední době výrazně stouply nad tisíc korun. Nárůst byl okolo dvou set korun. Pozitivně se na tom podepsala nedávná legislativní úprava, v jejímž rámci se zvýšily státní příspěvky.

Hranice pro maximální státní příspěvek, který pak činí 340 korun měsíčně, je 1700 korun. Pokud si to někdo může dovolit, je to pro něj asi nejvýhodnější.

Ale jinak není úplně klíčové, kolik si člověk odkládá, když začne včas. Pokud má před sebou třicetiletý horizont, nemusí hned dávat 1700, ale stačí 500 korun, což je částka, kde začíná nárok na státní příspěvek. A potom by si ji měl určitě v průběhu svého aktivního života navyšovat.

Úprava státního příspěvku je správná věc. Bylo na čase ji udělat. Naposledy se příspěvek měnil někdy v roce 2013. A když si vezmete, jak se posouvá ekonomické vnímání, jak rostou mzdy, je to naprosto adekvátní.

Pokud někdo dával před deseti lety tři sta korun, navýšení za tuto dobu o dvě stě korun není nijak drastické.

Záleží na tom, kolik danému člověku je let a jakou má averzi k riziku. Pokud mu zbývá do ukončení spoření více než deset let, měl by zvolit dynamické nebo alternativní fondy. V dlouhodobém horizontu přinášejí nejlepší zhodnocení.

Pro bližší představu: dynamické fondy měly za posledních deset let každý rok průměrné zhodnocení v čistém o 6,5 procenta, zatímco konzervativní o 1,13 procenta. Pokud tedy mám před sebou více než deset let, nebál bych se zvolit dynamičtější strategii.

Situace se mimochodem mění. Když začínalo v roce 2013 doplňkové penzijní spoření, mělo osmdesát procent jeho účastníků konzervativní fondy. Dnes je osmdesát procent vložených prostředků ve fondech s akciovou složkou.

Za poslední dva roky se to výrazně změnilo. Třeba loni si úspory převedlo do výnosnějších fondů dvě stě tisíc lidí. Všímají si, že pak mají vyšší zhodnocení.

Ale je úplně jasné, že velká část lidí, kteří v něm setrvávají, jsou konzervativní a spoléhají se na to, že je jejich investice velmi jistá. Vidí, že fond nemůže nikdy prodělat. A především je tam většina lidí, kteří jsou ve věku, kdy by se jim nevyplatilo přecházet do nových fondů. Mají zkrátka blízko do penze.

Roli hrají i podmínky starých penzijních plánů, které umožňují čerpání v padesáti letech nebo výsluhovou penzi.

Obecně bych řekl, že DIP je spíše pro zkušenější investory, kteří se chtějí aktivně starat o své investice. Je potřeba podívat se i na podmínky, jak jsou jeho produkty postavené z pohledu provizí a poplatků, zvážit rizikovost jednotlivých investic.

Pro naprostou většinu lidí bych viděl jako základ investovat v doplňkovém penzijním spoření, které je jednoduché, dosahuje ve svých dynamických a vyvážených fondech solidního zhodnocení a navíc má na rozdíl od DIP státní příspěvek.

To je těžká otázka. Když není známo, do čeho by ten fond investoval, kdo konkrétně by ho spravoval, jaké by měl náklady a poplatky, nebyla by moje odpověď asi úplně přesná. Až to bude známo, můžu to okomentovat.

Možnost investovat do nemovitostí, do nového bydlení či do nájemního bydlení už dnes mají alternativní fondy. Do nemovitostí budou moci vkládat peníze i stávající vyvážené fondy doplňkového penzijního spoření, ale ve formě bydlení. Ta změna už je schválená.

Nedokážu říct, jak to bude rozšířené, ale v penzijní společnosti České spořitelny již připravujeme změnu statutu našeho Etického a vyváženého fondu, abychom do těchto typů investic mohli investovat od příštího roku. Takže ano, schůdná cesta to je.

Vedle investic do bydlení by to měly být i investice do infrastruktury. Je tu tlak na větší výstavbu bytů, ale tu často brzdí právě chybějící infrastruktura, například dálnice nebo vysokorychlostní tratě.

My jsme se už před dvěma nebo třemi lety bavili se státem, že bychom mohli i do těchto projektů investovat. A pokud mám informace, ten krok už je hodně rozjetý.

Proběhla třeba změna zákona o Národní rozvojové bance, která by mohla vydávat dluhopisy garantované státem a které by mohly kupovat penzijní společnosti. Z nich by se mohly financovat některé infrastrukturní projekty.