Článek
Proč jste se začal věnovat finanční gramotnosti a popularizaci ekonomie?
Jsem z učitelské rodiny, mám to trochu v krvi. A také jsem donedávna byl ve vedení České společnosti ekonomické, která se snaží podporovat rozvoj ekonomie zejména na vysokých školách.
Důležitá je ale i příprava na středních školách. Přemýšleli jsme, jak na nich výuku ekonomických témat podpořit. Probíral jsem to s mojí bývalou ženou, která byla učitelka, a ona říkala, že nejlepší by bylo, kdyby někdo dal dohromady učebnici, kterou bude moci učitel používat. Dohodli jsme se, že ji sepíšeme.
Zjistil jsem, že je to zajímavá výzva. Připadám si jako kuchař, který má nepoživatelné ingredience, ale ví, jak je použít, aby lidi nasytil. A možná jim i dokonce chutnalo.
Napsal jste i pohádkové knihy pro děti. Jak jim svět peněz vysvětlovat, aby to pochopily?
Je důležité dát stranou technikálie, aby zůstal princip, který je všude stejný. A ten se pokusit vysvětlit. Například že když se na ulici nesvítí, mohou lidé šlápnout do něčeho, do čeho nechtějí.
Princip je, že kousek peněz, které si maminka a tatínek vydělají v práci, je potřeba dát někomu, kdo světlo zajišťuje. Jak to v praxi probíhá, že existuje státní rozpočet a veřejné rozpočty, to je potřeba pominout.
Skončily Vánoce, někteří rodiče museli řešit, že dítě chce drahý dárek, na který nemají peníze. Jak s ním o takových věcech mluvit?
Není to jednoduché. I proto nakonec existují pohádky, snažíme se rodičům alespoň trochu pomoci s vysvětlováním.
Myslím si, že nejdůležitějším nástrojem je kapesné. Je dobré s ním začít co nejdříve. Klidně hned, když dítě umí počítat do pěti. Začít mu dávat pět korun. A v tu chvíli dítě, které je do té doby v pozici posledního a musí jen poslouchat, získá pocit, že si o něčem může rozhodovat samo.
Zároveň ale cítí určitá omezení. Když bude mít v prasátku deset korun, nemůže si koupit něco za patnáct. V tu chvíli už se s ním dá bavit o těch dárcích.
Pomohlo by, kdyby se ekonomie nebo finanční gramotnost vyučovala na základních a středních školách jako samostatný předmět?
Myslím si, že to samo o sobě není tak podstatné. Byl jsem na základní škole, kde jsme se s vyučující dohodli, že v rámci matematiky na druhém stupni budu mít prezentaci k procentům a výpočtu inflace.
Meziroční změny inflace jsou procenta, složení spotřebního koše také. Je to tedy ekonomické téma, ale pěkně se vešlo do matematiky. A děti zároveň viděly, na co se dají procenta použít.
Zvou vás tedy jako autora popularizačních knížek do škol?
Prezentoval jsem takhle jen párkrát. Byl jsem například ve třídě mého vlastního syna. Přišlo mi to jako služba škole, na které studoval. On mě od toho tedy zrazoval. Říkal, ať nechodím, že to bude trapné. Byl ve věku, kdy by rodiče nejraději úplně neviděl. Ale myslím si, že to dopadlo docela dobře.
Jinak jsem ale příznivcem spíše modelu, kde člověk mluví s učitelem. Protože tím může zkvalitnit výuku stovek žáků a nejen těch dvaceti, co tam sedí před vámi. Ale samozřejmě se dá dělat obojí.
Čemu je dobré se při výuce finanční gramotnosti vyhnout?
Problém je, že spousta věcí se dětí ve školách vůbec netýká. Typicky hypotéky. Děti ve věku deseti nebo patnácti let si je neberou. Zkoušíte je tedy z toho, jak fungují, a doufáte, že si to za několik let budou pamatovat. Stejně tak u kreditních karet. Ty také nemohou dostat do ruky hned.
Ukazuje se, že je to pak trochu plýtvání časem, protože naprostá většina věcí jim z hlavy vypadne.