Článek
„Václave, jeď do Mostu, v průmyslové zóně ve Velebudicích mají protitankovou minu.“ Touto větou vyslal ve středu 9. ledna roku 1991 operační důstojník severočeského policejního pyrotechnika Václava Bilického na rutinní výjezd. Bilický pak jen během několika prvních lednových dnů zažil takových výjezdů k nalezeným výbušninám celou řadu. Ještě před koncem druhého lednového týdne měl více než 20 hodin přesčasů.
Desetikilovou minu bez ostré náplně nalezenou v Mostě spolu se svým kolegou naložil do jejich vozu Lada Niva a vydali se na cestu zpět do Ústí nad Labem. Když projížděli Krupkou a před náměstím odbočovali vlevo, ozval se výbuch. „U tankánů v Bohosudově něco bouchlo,“ pomyslel si Bilický, zatímco jeho kolega už rovnou otáčel auto. „Instinktivně jsem se tehdy podíval na hodinky, bylo 11:41, a zapnul jsem maják a sirénu,“ vybavuje si detaily dnes osmasedmdesátiletý Václav Bilický.
V areálu gardového motostřeleckého pluku v Bohosudově vybuchl tank T-72. Protože se okupační armáda stahovala zpět do vlasti, byl plně naložený protitankovými střelami, minami i náboji do kulometů a samopalů.
„Střely byly v tanku uloženy proti sobě v motorové přepážce a tam se přehřály natolik, že tři z nich, ne všechny, potom explodovaly,“ popisuje Bilický, jak k tragédii došlo.
Exploze munice v tanku sovětské armády v Krupce-Bohosudově na Teplicku připravila o život 17 vojáků a 3 těžce zranila.
Tank měl před výbuchem plnou nádrž, takže explozí v něm došlo k rozstříknutí více než 1200 litrů nafty, která hořící tekla po střechách garáží, ale hořelo i na zemi. Síla výbuchu byla tak velká, že jedenáctitunová tanková věž odlétla 78 metrů daleko a některé ničivé střepiny dokonce až do vzdálenosti stovek metrů. Na místě, kde tank původně stál, zůstala jen metr hluboká jáma a v ní jezero hořící nafty a malá část dna tanku.
„V okolí pobíhalo několik desítek vojáků a důstojníků a pomáhali raněným. Nejprve jsem chtěl jít také hasit hořící těla vojáků, oblečených v klasických oteplovacích vestách. Když jsem ale přišel blíž k hořící jámě, zjistil jsem, že z karuselu na dně tanku vyčnívá z hořící nafty několik tříštivotrhavých granátů s odlomenou mechanickou částí zapalovačů ve stavu, že byla obnažena část s rozbuškou. V první chvíli jsem nevěděl, zda není lepší utéct,“ vzpomíná Václav Bilický.
Policejní pyrotechnik Václav Bilický na místě tragédie v Bohosudově
Místo útěku vzal pyrotechnik ženijní lopatu, kterou našel poblíž, a s její pomocí se mu podařilo potopit granáty pod hladinu hořící nafty. Když potopil poslední granát, přijeli první hasiči. Od nich si vyžádal hadici. Proud vody hořící naftu uhasil a vyplavil ji ze zabořeného dna tanku mimo dosah munice.
„Zažehnalo se tím reálné nebezpečí výbuchu, který by měl na volném prostranství mnohonásobně větší následky než samotný výbuch tanku,“ líčí Bilický. Je přesvědčený, že kdyby k výbuchu munice došlo, tragédie by měla oběti i mezi civilními obyvateli Bohosudova.
Části těl na nosítkách
Po zažehnání nebezpečí začal pyrotechnik pomáhat s vyhledáváním zraněných. Viděl, že tlaková vlna při výbuchu odmrštila společně s objemnými částmi tanku i všechny ty, kteří stáli poblíž tanku. Pokud je neusmrtily kovové součásti tanku, zahynuli při nárazu obrovskou rychlostí do nejbližší překážky. „Také rozstřik hořící nafty z plných nádrží působil jako velká ohnivá koule, která ožehla vše, co jí stálo v cestě,“ zmiňuje Bilický.
Zdravotníci sovětského pluku začali mezitím nakládat na nosítka těla obětí a zraněné. „Mnohdy bylo nosítko přeplněné ostatky, které na první pohled v žádném případě nepatřily k sobě, nebo bylo zaplněno jen zčásti,“ všiml si tehdy pyrotechnik, jak devastující následky výbuch tanku měl.
Bývalý policejní pyrotechnik Václav Bilický (první zprava) uvnitř svého Muzea pyrotechnické asanace, které vybudoval v Ralsku - Kuřívodech.
Tragédie si oficiálně vyžádala 17 obětí z řad sovětských vojáků. Mezi oběťmi byli i vojáci, kteří se v kritickém okamžiku zachovali duchapřítomně a díky jejich jednání nebylo obětí ještě více.
„Když na začátku viděli, že se z tanku valí dým, tak vzali vyprošťovák a stihli vytáhnout tank z garáží na dvůr. Tím se jim podařila úžasná věc. Protože kdyby to bouchlo mezi ostatními tanky s municí v garážích, tak z Bohosudova by nezbylo asi nic,“ je přesvědčený Václav Bilický. „Jiný z vojáků vlezl pod ten tank a otevřel spodní příklop, kudy se leze ven v případě nouze. Tím ještě vypustil naftu, která se tam držela. Menší výbuch ho při tom odhodil pod další tank, který byl o třicet metrů dál. Utrpěl těžká zranění, kterým později podlehl,“ vzpomíná.
Za zásah na místě tragédie obdržel v roce 2018 ocenění od ministerstva obrany Ruské federace.
