Článek
V sále pardubického Ideonu jsou slyšet rychlé zvuky o sebe se třoucího plastu. To soutěžící do poslední chvíle zkoušejí hbitost svých prstů. Barevný hlavolam poskakuje pod rychlými tahy hráčů těsně nad plastovou podložkou. Jakmile je hotovo, pokládá hráč kostku na stůl a mačká časomíru.
„Dal jsem 33,6 vteřiny, to je můj normální čas. Dneska se mi jinak daří, v prvním kole jsem dal 31 vteřin, daří se mi i v ostatních disciplínách, mou nejsilnější je pyramida, v Česku v ní patřím mezi 40 nejlepších,“ říká dvanáctiletý Vojtěch Topinka z Olomouce. Skládání Rubikovy kostky i jejích alternativ se věnuje 2,5 roku. Trénuje hodinu denně. O víkendu déle, když má kroužky, hlavolamy upozadí.
Když neskládá, hraje na klavír a cimbál nebo trénuje stolní tenis. Na rozhovor mezi soutěžením není čas. Vojtu volají k dalšímu kolu turnaje. Skládání „jednoruč“ musí absolvovat pětkrát z pěti různých zamíchání, které generuje počítač. Pak se pět dosažených časů seřadí a z prostředních tří se vytvoří průměr.
„Nebere se nejlepší čas, to má třeba skládající velké štěstí. Nepočítá se ani pátý, tedy přílišné pokažení. Ze tří časů se udělá žebříček a z porovnání pak vzejde vítěz,“ popisuje pořadatel Tomáš Nguyen.
Vojtěch Topinka skládá různé druhy hlavolamů.
Ti nejlepší v Pardubicích skládají Rubikovu kostku jednou rukou za jedenáct sekund, ti nejlepší na světě mají hotovo za osm.
Ve skládání jednou rukou začínají soutěžit ti nejmladší, po nich se začnou časy zlepšovat s příchodem jejich zkušenějších kolegů.
„Jsem tu poprvé, skládám čtyři roky, dosáhl jsem zde národního italského rekordu. Mám rád skládání meganmixu, je to kreativnější, je více způsobů, jak dojít k výsledku,“ říká Alessandro Calzoni a ukazuje speciální těleso, jehož účelem je opět složit ho dle řádu podle barev. Trénuje 1,5 hodiny denně. Jeho letošním cílem je pódium na nejbližším mistrovství Evropy.
Mladý tým italských skládačů Rubikovy kostky
O skládání Rubikovy kostky je velký zájem. Na český šampionát, který se bude teprve konat, je limit 150 soutěžících. „Určitě by přišlo víc lidí, ale musíme dodržet kapacitu sálu,“ říká Nguyen.
Každý má svou vlastní
Všichni hráči skládají vlastní kostku. Nastavit ji ale vyžaduje jistou alchymii. Každý ji chce vyladit trochu jinak.
„Je spousta druhů od různých výrobců. Záleží, jak ji kdo chce mít nastavenou, podle sestavení šroubků, podle toho, aby mu dobře běhala v rukou. Kostky mají v sobě magnety, které ji pomáhají udržet ve správném tvaru. Specifické vrzání je v pořádku,“ říká Nguyen s tím, že ti zkušenější řešitelé mají na skládání různé fígle a nováčci se tak na akci leccos přiučí.
Rubikova kostka je fenoménem.
Na festivalu her se v rámci turnaje ve skládání Rubikovy kostky soutěžilo v 17 disciplínách, největší zájem byl o skládání té tradiční. Ti nejlepší na světě složí kostku za čtyři sekundy, v Pardubicích to těm největším rychlíkům trvalo o dvě vteřiny déle.
Ve skládání Rubikovy kostky jsou dobří Číňané, kteří dohánějí Američany, v Evropě dominuje Polsko.
Také Nguyen má nejraději skládání klasické Rubikovky. „Baví mě ta originalita, nikdy neskládám stejně. Každé zamíchání je jiné, 43 kvantilionů možností si ani žádný člověk nedokáže představit, každé zamíchání je originální,“ dodává Nguyen.
Verzí Rubikovy kostky je mnoho.
To Radim Tesner, který se v Pardubicích účastnil hned sedmi soutěží ve skládání, je dle svých slov hračička. Vyhovuje mu typ skládání kostky, kde je více menších čtverců.
„Je tam víc prostoru pro chyby, které se dají napravit. To si v rychlém skládání klasiky nemůžete dovolit,“ říká Tesner. Ke skládání hlavolamů ho přivedl kamarád, který Rubikovku přinesl do školy.
„Je to hodně o tréninku, trénuju skládáním. Dokud nemáte zraněné ruce, je to jen o skládání a hodně pomáhá, když skládá a vysvětluje někdo jiný,“ dodává Tesner.
Festival her se v Pardubicích konal po šestatřicáté, po osmnácté byl jeho součástí i turnaj ve skládání Rubikovy kostky. Přihlásit se do něj mohl kdokoli bez rozdílu věku, startovné letos činilo 400 korun.
