Článek
Zapochybovala jste už o svém rozhodnutí odejít? Teď byste byla zvolená poslankyně.
Nemám tendenci staré rozhodnutí podrobovat dalšímu zkoumání a litovat. Důležité pro mne je dívat se s poučením dopředu. Nedovoluji si ani myšlenku, jestli by volby v Praze, kde jsem byla kandidátka na lídryni, dopadly lépe nebo jinak. Nebylo by mi to k ničemu dobré.
Jsem znamení vah, a opravdu je jedním z mých charakterových rysů, že se občas nerozhoduji úplně pružně, ale naštěstí jen v banalitách, jako co si objednám v restauraci z jídelního lístku. V klíčových věcech jsem velmi rozhodná a věděla jsem, že ten krok musím udělat.
Odcházíte, druhým dechem říkáte, že to nemusí být navždy. Pražskou primátorkou, jak jsme pochopila, být nechcete. Za tři roky jsou ale prezidentské volby, následovat budou zas sněmovní. Na premiérku, prezidentku česká veřejnost stále čeká.
Politika pro mne není sbírání funkcí, ale je o vizi, co chcete v té pozici udělat, a o činech, které máte udělat. Není žádný plán, a popravdě v předchozích šestnácti letech jsem nic z toho, co jsem nakonec dělala, původně neplánovala.
To zní trochu jako Andrej Babiš, ten do politiky také nechtěl…
Tak zpět k magistrátní politice. Upřímně, obdivuji každého, kdo do této politické štace jde. Podle mě je nejnáročnější v celé republice. Z mnoha důvodů mě ale nikdy nelákala a vždycky jsem se jí spíš vyhýbala.
Vnímala jsem, že abych to tam mohla skutečně změnit, chce to změnu z gruntu. A na to potřebujete mít partu odhodlaných lidí a partnery, kteří to vidí stejně a kteří vám nebudou mydlit schody. Nikoliv být na to sám.
A ty další možnosti?
Nevidím důvod to teď řešit. Vstoupila jsem do TOP 09, protože jsem chtěla té straně pomoci. Byla čerstvě založená, líbily se mi myšlenky, s jakými vznikla, měla jsem ráda její zakladatele z jejich předchozího působení. Studovala jsem, pracovala na plný úvazek, dobrovolničila a na zbytek volného času ještě přibrala politiku.