Článek
V obývacím pokoji vedle televize i na pietním místě hoří svíčky. Je tomu tak od 24. května, kdy Zdeněk Jozíf náhle zemřel.
„Myslíme si, že došlo k selhání v péči. Taťka byl po operaci propuštěn po třech dnech, přestože měl stále bolesti a zvýšené zánětlivé hodnoty. V den propuštění by podle nás stačilo znovu odebrat krev a dalo se předejít tragédii. Nechtěla jsem to řešit veřejně, ale ten pocit nespravedlnosti a zbytečné smrti je silnější, než jsem si připouštěla,“ říká dcera zemřelého Eva Štoková.
Vše začalo v neděli 18. května. Muži nebylo dobře, přestával mluvit, odmítal jíst i pít. Do nemocnice se mu ale nechtělo. Nakonec ho přesvědčila dcera, která ho odvezla na pohotovost. Zdravotníci ho po vyšetření poslali na ORL. Jeho stav byl vážný. Lékaři potvrdili zánět na levé mandli a muž šel na operaci. Podstoupil CT vyšetření, a protože nejedl, mohl hned na sál.
„Z CT vyšlo, že má dvě ložiska, při zákroku se ale ukázalo, že šlo o tři. Jeho stav byl vážnější, než jsme původně čekali. Přesto manžel po operaci odešel z pooperačního pokoje po svých,“ vzpomíná vdova Eva Jozífová.
Zdeněk Jozíf by příští rok oslavil sedmdesátiny.
Středeční výsledky krve byly oproti neděli lepší, hodnoty byly ale stále zvýšené. Přesto mu lékaři oznámili, že druhý den půjde domů.
„Jsme přesvědčeni, že pokud by mu lékaři řekli, že jsou výsledky špatné, klidně by tam zůstal. Nechtěl domů, dokud nebude zdravý,“ popisuje Jozífová.
Ve čtvrtek se manžel vrátil domů. Rodina se snažila zajistit mu klid, ulevit mu. „Sám říkal, že ho v krku stále silně bolí. Ale když lékař při propouštění řekl, že je to normální, snažili jsme se tomu věřit,“ vzpomíná paní Jozífová. V sobotu se náhle situace dramaticky změnila.
Zánět v těle se šířil
„Ušel jen pár kroků, vběhl do koupelny a stihl na mě ještě zavolat: volej ARO. Začal masivně krvácet. Na dvoře mi začal kolabovat pod rukama. Záchranáři dělali, co mohli, ale věděla jsem, že to nezvládne,“ říká se slzami v očích vdova.
Pitva prokázala, že se zánět šířil dál do těla a zasáhl drobnou dvoumilimetrovou tepnu, která praskla.
„Patoložka nám také řekla, že nasazený penicilin u manžela nezabíral. Většinou na tuto bakterii účinkuje, ale u něj ne. Kdyby ho pořádně vyšetřili a zůstal v nemocnici, možná by se to odhalilo. Jenže i přesto, že říkal, že mu není dobře, je v propouštěcí zprávě napsáno, že se cítí dobře. To není pravda,“ říká paní Jozífová.
Vyjádření Pardubické nemocnice
Nemocnice smrti Zdeňka Jozífa a jeho rodině znovu vyjadřuje upřímnou soustrast. Je jí i nadále k dispozici k odpovědím na případné otázky či dovysvětlení lékařského postupu.
Pro maximální transparentnost jsme nad rámec obvyklého postupu zadali zpracování znaleckého posudku nezávislým znalcem. Lékaři pardubické kliniky ORL požádali o stanovisko i předsedu České společnosti ORL, kterému poskytli zdravotní dokumentaci.
„Urgentní CT krku, které bylo provedeno, není vždy běžnou praxí. V případu nekomplikovaného průběhu po tonzilektomii je 4. pooperační den doporučený k propuštění do domácí péče. V tomto případě se jednalo o nekomplikovaný průběh, tedy bylo možné uvažovat o kratší době hospitalizace. Odložené krvácení po tonzilektomii je možnou komplikací bohužel i době velmi rozvinutého zdravotního systému a s relativně krátkou dojezdovou dobou rychlé zdravotnické a lékařské pomoci stále s rizikem aspirace a dechového selhání. Toto je bohužel případ i tohoto pacienta. Postup péče byl zcela lege artis a v daný čas s dostupnými informacemi nebylo možno fatálnímu krvácení zabránit,“ napsal předseda České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Jan Plzák.
Rodina: Byl zdráv
Rodina má za to, že pooperační péče byla nedostatečná a došlo k podcenění situace.
„Ptali jsme se vedení ORL oddělení, proč ho pustili. Odpověděli nám, že ne po třech dnech, ale po třech a půl. Upřímně, v tom nevidíme rozdíl. Výsledek je ten, že tu už není. Manžel byl zdravý člověk, rodinný typ. Nekouřil, staral se o dům i zahradu. Plánovali jsme úpravy okolo domu. Všechno se zhroutilo. Příští rok by oslavil sedmdesátku. Jeho otec se dožil šestaosmdesáti, maminka, která s námi žije, má šestadevadesát let. On tu mohl být,“ uzavírá se smutkem Eva Jozífová.
V souvislosti s operací jejího manžela zmiňuje i nešťastnou operaci osmiletého Adama Vyčítala, který v pardubické nemocnici po operaci mandlí upadl do vegetativního stavu.
„Od té doby uběhlo osm let. Doufali jsme, že se mezitím něco změnilo. Ale zdá se, že ne,“ říká dcera.
I přes podezření další kroky vůči nemocnici rodina zatím nezvažuje. Čeká, co vyšetří policie. Tak přijala oznámení od státního zastupitelství a případem se zabývá.
