Článek
Vlastislav Smutný v Transportě roky pracoval. Stejně jako jeho otci mu přirostla k srdci strojařina, technické výkresy a finesy, které byly pro zaměstnance chrudimské firmy tolik typické.
Jenže Transporta neustála privatizaci a zanikla. Když se firma likvidovala, začal se Smutný pídit po její historii. Na poslední chvíli se mu podařilo zachránit zásadní část archivu této firmy.
„Kamarád měl tehdy Škodu Formana, do něhož se vešlo hodně materiálu. Dvakrát jsme se otočili, abychom zachránili, co se dalo,“ vzpomíná Smutný. Doma pak procházel a zjišťoval, čím vším se kdysi firma, kterou založil František Wiesner, zabývala. Když se pak naskytla možnost koupit kabinku, která byla součástí lanovky vyrobené v Transportě, neváhal.
Transporta Chrudim
Její předchůdkyní byla známá a zavedená firma FrantišekWiesner a z ní později Transporta i čerpala. František Wiesner mladší pokračoval v práci svých předků, i když se chtěl spíše zaměřit na malospotřebitele, ale továrnu mu komunisté v říjnu 1945 znárodnili a vznikla Transporta. Ta měla velké plány, chtěla nejen v převzatých oborech pokračovat, ale i je rozšířit. Transporta převzala Wiesnerovy zaměstnance a navázala na výrobu. V 80. letech zaměstnávala více než 4000 lidí. Vyráběla pásové dopravníky, výtahy nebo eskalátory. Když na ni byl v roce 1999 vyhlášen konkurz, hodně šikovných strojařů se postavilo na vlastní nohy a know-how podniku, z něhož vzešli, si přenesli do svého podnikání.
Veřejnosti ji Smutný prozatím ukázal jen jednou, a to v roce 2008 na výstavě pořádané chrudimským muzeem. Pak ji uložil jako sběratelský kousek v garáži. Nijak ji nerenovoval, jen ji vyčistil.
„Nálezový stav má něco do sebe. Nechtěl jsem ji proto natírat a stříkat,“ říká Smutný.
Lanovka mezi Lomnickým štítem a Skalnatým plesem. Vlevo je lanovka Transporta – vpravo původní Wiesner.
Původní kabinky jezdily z Jánských Lázní na Černou horu, a to od začátku 80. let minulého století do roku 1991, kdy byly nahrazeny rakouskými.
Zaměstnanci si tam pak „ojeté“ kabinky kupovali, často je využívali jako odpočinkové místo na zahrádkách. K podobnému účelu sloužila i muži, který ji prodal Smutnému. Měl ji jako altánek na zahradě.
Transporta vyráběla i nákladní lanovky s korbou, které převážely sypký materiál. Jedna taková stále „žije“, a to v Krkonoších. Přesunuje materiál z Černého dolu do vápenky v Kunčicích.
První osobní kabinková lanovka šla na export do Sarajeva, dále pak na Slovensko na Malinô Brdo a také do východního Německa nebo Tatranské Lomnice.
Takto vypadala první kabinka pro slovenské Malinô Brdo.
„V Transportě vznikala celolaminátová kabinka, která byla zkoušená v Tatrách. Příliš se ale neosvědčila, protože byla těžká. Nakonec se podařilo sehnat jako dodavatele Orličan v Chocni, který coby výrobce letadel využil letecké technologie, například vyráběl z lehkého hliníku a používal nýtování,“ přibližuje Smutný.
Jednu lanovku vyrobila Transporta pro Írán. Tam ovšem tehdy došlo v 70. letech k revoluci. Sice na místo přicestovala, ale nikdy se nesmontovala.
„Říkalo se, že ji někdo postavil někde úplně jinde. Mluvilo se o Libanonu, ale potvrzené to není,“ vzpomíná Smutný.
Vlastislav Smutný u lanovky, kterou již brzy v Krajském technickém muzeu zavěsí do vzduchu.
Z vyřazených kabinek vzniklo také ruské kolo. Podle odhadu Vlastislava Smutného vzniklo v choceňském Orličanu kolem 300 kabinek modré, žluté nebo červené barvy. I on si jednu koupil a po letech odprodal ještě s otevřenou dvousedačkou ze Sněžky a dalšími materiály.
„Transporta, původně strojírna Wiesner, musí mít v Technickém muzeu svůj prostor. Velké díky patří panu Smutnému, který nám přenechal obrovské množství fotografií. Díky jeho předmětům a znalostem mohla vzniknout tato expozice. Máme od něj dvě lanovky, ukázku rychlovýtahu, ale i drobnosti z generálního ředitelství Transporty, které se mu podařily zachránit,“ řekl zástupce ředitele Krajského technického muzea Martin Štěpán.
