Článek
„Bohužel… Je to těžké… Pro mě to je hodně těžké téma. Hornictví končí, hlavně černouhelné, a je to hodně smutné téma,“ soukal ze sebe Jiří Korbel, který na šachtě pracoval 40 let.
Na sessi, jak se ceremonii říká, zastával funkci Nadlišáka. „Což je velice významná funkce na skoku přes kůži. Mým nejdůležitějším úkolem je zajistit nové adepty, aby po kontrole slavného, vysokého a neomylného prezidia byli přijati do cechu hornického,“ vysvětlil s tím, že musel projít všechny možné špeluňky, kde novice cechu hledal.
„Ty nejlepší jsem přivedl před slavnou sessi, kde je slavné, vysoké a neomylné prezidium vyzkouší a pokud projdou, tak jsou poctěni tím, že můžou skočit přes kůži a jsou přijati do cechu hornického,“ doplnil Korbel.
Během sesse teklo pivo proudem a všichni zúčastnění museli dodržovat řadu podmínek a hovořit jen tradičním názvoslovím. V něm byla například pivní sklenice celůvkou, pivo je pivní mastí, sál dělnického domu liščí norou, stůl tablicí a uchazeči o vstup do cechu byli fuchsové nebo fuchsie. Těch bylo letos pět a všichni se po splnění úkolu, mimo jiné vypití piva tzv. na ex, a přeskočení přes kůži, stali horníky.
Celou šestihodinovou ceremonii zvanou také šachťák vedl z pozice slavného, vysokého a neomylného prezidia Antonín Míra, hlavní mechanik OKD. I on poukázal na fakt, že jde o poslední skok přes kůži během těžby uhlí na Ostravsku a Karvinsku.
„Tradice těchto šachťáků je zhruba nějakých sto let. Samozřejmě byla na nějakou dobu přerušena, ale je to po obrovsky dlouhé době dnes úplně naposledy. Možná ještě někdy bude nějaký skok, ale už to nebude nikdy za těžby černého uhlí v českých zemích,“ připomněl Míra.
Skok přes kůži vychází z hornické tradice, která sahá až do 18. století. Kůže představuje kožený kus původně přišitý na hornickou kytli, na kterou si horník při práci v podzemí sedal. Tradice se koná vždy u příležitosti svátku svaté Barbory, patronky horníků.
Sesse se zúčastnil i Vladimír Špok, který zažil v roce 1992 první skok přes kůži na Dole ČSM. Ten věří, že tradice bude pokračovat, i když se už uhlí na severu Moravy a ve Slezsku těžit nebude. „Protože pamětníků a těch, kterým hornictví přirostlo k srdci, je stále dost. Myslím, že ta tradice zahyne až s posledními havíři,“ poznamenal.
Součástí slavnosti, během níž několikrát účastníci zapěli Ať žije OKD, byla i vzpomínka na horníky, kteří přišli při výkonu tohoto povolání o život. Do hornických gumáků přispívali účastníci sesse do sbírky Spolku svatá Barbora, který podporuje děti, jimž zahynul některý z rodičů při těžbě uhlí.
