Článek
Internetový deník Forum24 zveřejnil před pár dny nahrávku, na které má údajně člen Rady ČT Roman Bradáč požadovat doplatek půl milionu korun za volbu generálního ředitele po kolegovi Pavlu Matochovi. Oba radní už podali na deník trestní oznámení pro pomluvu. Co na to jako člen Rady ČT říkáte?
L. Mrklas: Nebudu se samozřejmě vyjadřovat k meritu věci, to nechme na policii. Bohužel je to další střípek, který určitě nepomáhá České televizi v důvěryhodnosti. Je to prostě taková série, která nemá konce, už trvá strašně dlouho a určitě to ničemu neprospívá.
Bude se tím Rada ČT nějak zabývat?
L. Mrklas: Nemůžu mluvit za vedení rady, respektive za kolegy, možná, že se sejde pár lidí, kteří to budou chtít řešit. Zatím jsme o tom ale nemluvili.
Když sledujete dění okolo Rady ČT, vy jako mediální analytička, jak to na vás působí?
A. Tejkalová: Mimořádně špatně. Je to dlouhá série podivných nepříjemných věcí, které se neustále kolem České televize objevují, a protože sama jsem s Českou televizí dlouhodobě spolupracovala, tak mě to strašně mrzí.
A měli by poslanci kvůli této kauze odložit volbu šesti radních ČT, kterou mají v plánu tuto středu? Volá po tom opozice, protože favority pro znovuzvolení jsou právě i jmenovaní radní Pavel Matocha a Roman Bradáč?
A. Tejkalová: Oni podávají trestní oznámení, což je určitě důležité a je potřeba to celé jednoznačně vysvětlit. To se ale do té volby nedá stihnout.
Pokud by se měla financovat média veřejné služby z rozpočtu, mohlo by být pojistkou rozšíření článku 40 Ústavy.
Vy jste radním čtyři roky, ale nastoupil jste po odvolané Haně Lipovské, takže váš společný šestiletý mandát také končí. Jako jediný jste se rozhodl ho neobhajovat. Proč?
L. Mrklas: Asi mi čtyři roky stačily, nebylo to prostředí, ve kterém bych se chtěl dál pohybovat. I když to ve mně utužilo pocit, že ČT má svoje místo a vůbec to neznamená, že bych ji nechtěl bránit. Možná dokonce ji budu moct bránit víc, když nebudu v jakémsi konfliktu zájmů jako radní. A myslím si, že každý, kdo tam teď bude sedět, tak to bude mít nesmírně těžké.
Myslíte, že přituhuje?
L. Mrklas: Myslím, že přituhuje. Koneckonců kdo sledoval naše minulé jednání, tak na něm došlo asi poprvé v historii k obstrukci, kdy jsme kvůli záměrné chvilkové nepřítomnosti kolegů nebyli usnášeníschopní. Tak myslím, že možná ta jednání budou brzy vypadat dost podobně jako v Poslanecké sněmovně.
Vláda avizuje rychlé kroky ke změně financování České televize a Českého rozhlasu. Předkládá návrh nového zákona o médiích, kterým chce zrušit poplatky a média platit ze státního rozpočtu. Je potřeba podle vás měnit financování těchto médií?
A. Tejkalová: Ne.
L. Mrklas: Ne.
Náš systém poplatků nám závidí celá řada zemí a je to jedna z věcí, která umožňuje veřejnosti vědět, od čeho tu média veřejné služby mají.
Poplatky u nás fungují ve stejné podobě už od 90. let. Funguje ale ten systém opravdu dobře?
A. Tejkalová: Máme jeden z nejlépe fungujících systémů, který se týká výběru televizních a rozhlasových poplatků v Evropě. Závidí nám ho celá řada zemí a je to jedna z věcí, která umožňuje veřejnosti vědět, od čeho tu média veřejné služby mají. A umožňuje jim také mít směrem k nim nějaká očekávání a chtít po nich i určitou míru odpovědnosti. Je to něco jiného, než aby média byla odpovědná například politikům.
L. Mrklas: Kdysi dávno byly možná s výběrem poplatků nějaké problémy. Ale v posledních letech ne, a dokonce i po nedávné novele, která je zvýšila, se až překvapivě hladce najelo na nový systém.
A. Tejkalová: Samozřejmě, výběr poplatků je administrativně náročný. Upozorňujeme na to i v odborné studii, kterou jsme na to téma s kolegy připravili. To by se ale dalo řešit i jiným způsobem než měnit vše, co je v zákonech.
Vláda říká, že chce být sociální, chce ulevit peněženkám lidí, zejména důchodcům. Ostatně rušení poplatků měly dvě ze tří vládních stran v programu. Myslíte si, že to může lidem pomoct?
L. Mrklas: Vzhledem k tomu, že se navrhuje financování ze státního rozpočtu, tak to lidem neuleví, protože státní rozpočet je samozřejmě zase naplňován lidmi, tedy jejich daněmi.
A. Tejkalová: Zvlášť ve chvíli, kdy my máme poměrně velké daňové zatížení nízkopříjmových zaměstnanců, tak naopak je to vlastně zase další velmi asociální návrh, který by neměl být vůbec zvažován.
Je ale financování veřejnoprávních médií samo o sobě nějaký problém? A prosím o odpověď Ano/Ne.
A. Tejkalová: …(váhání) Ne.
L. Mrklas: Za jistých okolností ne.
Veřejnoprávní média by se mohla stát docela jednoduše rukojmím vlády.
Na státním rozpočtu jsou závislá média třeba ve Francii, Dánsku, Belgii, Španělsku, Estonsku, ale i na Slovensku nebo v Maďarsku. Víme, že někde jsou pod vládní kontrolou, jinde to ale funguje dobře. Jak silný je tento argument české vlády?
L. Mrklas: Jde právě o to, že skupina zemí, které mají veřejnoprávní média financovaná ze státního rozpočtu, je dost pestrá. Na jedné straně jsou tam země, kde to problém není, to jsou ty severské, ale pak jsou tam některé země, kde už to problém je. Protože je velký rozdíl v jedné podstatné věci, a to je politická polarizace nebo obecně polarizace společnosti. A ta je v severských zemích daleko menší než v těch, řekněme, středomořských. A my se bohužel v tomto spíš blížíme těm středomořským zemím. To znamená, že veřejnoprávní média by se mohla stát docela jednoduše rukojmím vlády, která zrovna vládne a která by se pokoušela prostřednictvím toho, jestli dá nebo nedá z rozpočtu více či méně peněz televizi a rozhlasu, nějakým způsobem ovlivňovat. A to dost podstatným způsobem.
A. Tejkalová: Proto jsme v naší studii také navrhli jeden z možných scénářů. Pokud by se měla financovat média veřejné služby z rozpočtu, mohlo by být pojistkou rozšíření článku 40 Ústavy, aby pro další změnu takového zákona byla vždy potřeba ústavní většina. Dalo by to naší společnosti větší jistotu, že pokaždé, když někdo bude mít zrovna náladu něco s médii veřejné služby udělat, tak se mu to podaří jen, když tady bude celospolečenský konsensus.
Je zásah do financování veřejnoprávních médií ohrožením demokracie, jak varuje opozice, a mohla by být změna dokonce likvidační, jak říkají generální ředitelé? A na co poukázal odchod Václava Moravce z ČT? Celou diskusi si můžete poslechnout v úvodu článku nebo ve všech podcastových aplikacích.
Rozhovory o tématech, která hýbou společenským děním. Moderují Eva Mikulecká, Michael Rozsypal a Karolina Brodníčková.
Odebírejte podcast také na Spotify, Apple Podcasts či na platformě Podcasty.cz a zapněte si upozornění na nové díly.
Poslechněte si také naše další podcasty: