Afrika ve mně probudila svobodu, říká náchodská malířka Zuzana Vodáková

„Když člověk tančí, získává energii. Když tančí životem, poznává neznámé a nechává vše kolem sebe ožít. Může být maskován k nepoznání, může si hrát na šamana, proměnit se ve zvíře. Může být kým chce, a zároveň může být konečně tím, kým skutečně je,“ říká umělkyně.

A prozradila, že takto se pomyslně odvážila začít tančit před čtyřmi pěti lety. Tehdy vystoupila z komfortní zóny a vypravila se na jih Afriky. Od té doby tam byla už několikrát a tyto cesty ji změnily jako člověka i jako umělce. Dřív se obávala sama vyrazit třeba jen do Prahy.

„Cosi se tam ve mně probudilo. Tamní lidé, ale i příroda mi dodali větší svobodu tvořit sama za sebe. Uvědomuji si, že jsem dřív byla mnohem více sevřená. Když už jsem malovala, bylo to spíš pro ostatní, na jejich popud,“ přiznává Zuzana Vodáková. Změnilo se i její vnímání barevnosti.

„Nevím, možná tam je jiné světlo, víc do oranžova. Vždy jsem ve svých obrazech využívala širokou škálu barev, ale něco se změnilo. Nacítila jsem tam nějakou jinou dimenzi, kterou se nyní snažím přenést na plátno,“ dodává výtvarnice a přiznává, že nešlo o snadnou ani lehkou zkušenost.

„Člověk musel zapomenout co je a musel se naučit nově fungovat. Ale za nějaký čas najednou zjistí, že se už nemusí schovávat. Získá sebevědomí a může být sám za sebe,“ říká Zuzana Vodáková.

I když nestudovala výtvarné školy, maluje celý život. „Zpětně ale vidím, že to byla taková tvorba v křeči. Nemohla jsem se uvolnit. Až v Africe jsem poznala, jak mě to tvoření naplňuje. Až tam jsem najednou při malbě přestala vnímat čas i to, co vlastně maluju. Jde to ze mne samo. Asi bych ten stav popsala jako výtvarnou meditaci,“ říká dále Vodáková.

Kromě obrazů bude na výstavě v Hradci Králové i keramika. „A budou tam i obrazy, které jsem malovala přímo v Jihoafrické republice. Samozřejmě je trochu problematické, jak je potom dostat do Čech, ale už v tom mám trochu praxi,“ směje se autorka. Obrazy prý převáží v ruce, stočené do ruličky.

„Letěla jsem takto už asi pětkrát a ani to nekontrolovali. Až teď naposled jim bylo divné, co to vezu. Pořád to skenovali, ale když jsem pak řekla, že to jsou obrazy, tak mě nechali jít dál,“ usmívá se Vodáková. Ani složitá doprava děl domů ji od malování v Africe neodradí.

„Není to pouze o jiném vnímání barevnosti, ale i o jiném stylu práce s olejovými barvami. Zatímco v Čechách usychá malba třeba čtyři dny a úplně vyschne třeba za několik měsíců, v Africe schnou barvy doslova pod rukama. Což se odráželo i v obrovské spotřebě terpentýnu,“ zakončuje Vodáková.

Hradecká výstava bude přístupná do konce listopadu. Už 4. října na ni ale naváže další ve výstavních prostorách kavárny Kafe a víno nade dnem v Horním Maršově. S názvem Pohled do džungle i zdejší výstava uvede nejnovější malířčinu tvorbu, s kterou se mohou dlouhodobě potkat i návštěvníci Zahradní restaurace v České Skalici.