Článek
Rozsudek není pravomocný a lze se proti němu odvolat. Trest pěti let odnětí svobody, který pro něj žádala obžaloba, si má odpykat ve věznici s ostrahou. Zákaz činnosti dostal na deset let.
Cimického soud již předloni v listopadu uznal vinným rovněž ve všech bodech obžaloby a uložil mu totožný trest. Verdikt však zrušil senát odvolacího soudu a vrátil případ na obvod. Původně byl v plánu nový rozsudek už v lednu, nakonec soud ale znovu otevřel dokazování, a to proto, aby se obhájce mohl seznámit se zdravotnickou dokumentací týkající se jedné z poškozených žen.
Oproti verdiktu z listopadu 2024 soud překvalifikoval čtyři činy znásilnění na sexuální útok. „Z důvodu toho, že je pro obžalovaného výhodnější tato úprava, vzhledem k trestním sazbám, které v této nové úpravě jsou,“ odůvodnil soudce Petr Novák změnu právní kvalifikace. Vzhledem k tomu, že mezi spácháním činu a vynesením rozsudku dojde k právní úpravě (což v tomto případě došlo, sexuální útok je novým trestným činem) musí soud podle zásady užití příznivějšího zákona použít novou úpravu, výhodnější pro obžalovaného.
Soud se dále na pokyn odvolacího soudu důkladněji vypořádal s obhajobou obžalovaného kvůli jedné z poškozených, ohledně její nevěrohodnosti. Podle znalkyně ovšem je poškozená i její výpověď věrohodná.
Hlavním důkazem byly podle soudce výpovědi poškozených žen. „Soud hodnotí výpovědi všech poškozených jako pravdivé, věrohodné a usvědčující,“ konstatoval soudce.
Cimický si stěžoval, že obžaloba nevychází z důkazů, ale právě z výpovědí. Soud mu nicméně vysvětlil, že výpovědi svědků jsou rovněž důkazy. A nešlo jen o výpovědi poškozených, ale i svědků, kterým se děly obdobné věci ze strany obžalovaného, nedosáhly však takové intenzity, aby šlo o trestné činy. Soud rovněž vyslechl i novináře, kteří se pokusili Cimického jednání rozkrýt, nebo i jeho kolegy.
Podle soudu si poškozené neměly důvod ve svých výpovědích vymýšlet či uvádět nepravdu. Jejich primární motivací bylo to, že by měl Cimický dostat státní vyznamenání poté, co jim v minulosti ubližoval.
Cimický, resp. jeho obhájce, se snažili znevěrohodnit výpovědi poškozených tím, že namítali, že počet návštěv u Cimického neodpovídal zdravotní dokumentaci (bylo jich více) nebo třeba, že si jedna z žen nedokázala vzpomenout, kde se přesně po návštěvě u psychiatra pozvracela. Soud tyto námitky odmítl.
Podle nepravomocného verdiktu musí psychiatr poškozeným vyplatit mnohamilionové odškodné.
Osmasedmdesátiletý lékař, který se kromě samotného začátku hlavního líčení dalších jednání soudu osobně již neúčastnil, vinu dlouhodobě popírá.
Cimický v podstatě nepopíral, že by nedošlo ke skutkům kladeným mu za vinu, ale hájil se tím, že se nedopustil trestných činů. Jednal prý s účelem léčit pacienta.
Cimický podle obžaloby páchal trestnou činnost v rozpětí čtyřiceti let, mezi roky 1979 a 2019. Celkem se měl dopustit pětatřiceti případů vydírání a čtyř případů sexuálního násilí.
Ženám, kterým bylo většinou mezi šestnácti a pětadvaceti roky, podle spisu v podstatě bez varování strkal jazyk do úst, masíroval ňadra, strkal ruku do kalhotek, dával si jejich ruce na svůj penis, případně rovnou začal masturbovat a podobně.
Vinu odmítá
Zejména mladší poškozené podle obžaloby v inkriminované době nevěděly v podstatě nic o sexu ani psychiatrických terapiích, a myslely si proto, že to k tomu patří. Postupem let lákal podle žalobkyně poškozené k sobě do kanceláře či pokoje na akupunkturu nebo za účelem věnování své knihy, některým ženám také recitoval básně.
Psychiatr od počátku jakoukoliv vinu odmítl. „Necítím se být vinen. Padesát dva let se snažím poctivě vykonávat své povolání,“ prohlásil před dvěma lety při zahájení hlavního líčení.
„Vždy jsem se snažil, aby vztah mezi mnou a pacienty byl založen na důvěře, pouze tak jim mohu pomoci. (…) Pokud jsem se něčím provinil, tak vírou v pravdu a spravedlnost,“ uzavřel tehdy své vyjádření.
Psychiatr Jan Cimický u soudu před začátkem hlavního líčení v lednu 2024