Článek
Vodík v zemním plynu výrazně snižuje emise vznikající při spalování. Jeho hořením se totiž neuvolňují žádné škodlivé látky, do ovzduší odchází jen čistá vodní pára. Zákazníci směs využívají stejně jako v případě distribuce čistého zemního plynu – plynem se ve městě topí, vaří se na něm a pro svou výrobu jej taky využívá místní průmyslový podnik. Celkem se v Hranicích jedná o 360 odběrných míst.
Spolehlivost a bezpečnost dodávek plynové směsi pro koncové zákazníky prověřila uplynulá topná sezóna. „Během testovacího provozu se potvrdilo, že distribuční soustava i plynové spotřebiče pracují s příměsí bez jakýchkoliv potíží,“ říká Andrzej Martynek, generální ředitel skupiny GasNet, která v rámci pilotního projektu směs vyrábí a následně ji koncovým odběratelům distribuuje.
Projekt v Hranicích podle Martynka jasně prokazuje, že je distribuce nízkoemisního vodíku ve směsi se zemním plynem ve stávající plynárenské infrastruktuře technicky možná. „Společně s biometanem se vodík reálně stává dalším nízkoemisním plynem, který můžeme už nyní vtláčet do veřejné distribuční sítě,“ dodává.
Další rozvoj ve využití vodíku se však bude odvíjet od jeho ceny a dostupnosti na energetickém trhu. „Nejde o model, který bychom nyní automaticky plošně zaváděli i v dalších lokalitách. Vnímáme ho především jako důležitý krok v přípravě na možné budoucí využití vodíku v distribuční síti. Jako distributor se ale na postupné navyšování jeho podílu v plynárenské infrastruktuře dlouhodobě a systematicky připravujeme,“ říká šéf GasNetu.
Farma na vodík
V Hranicích u Aše se do sítě distribuuje 10% příměs vodíku. V blízkém okolí města jej vyrábí Farma Trojmezí, která přitom využívá obnovitelnou elektřinu z vlastního větrného a solárního parku.
Vyrobený vodík se skladuje v nadzemních zásobnících, ze kterých putuje vodíkovodem do směšovacího zařízení. Tady jej plynaři smíchají v potřebném poměru se zemním plynem a směs je vtláčena do místní distribuční sítě, kterou je dopravena už přímo k zákazníkům. Směs se tak spotřebuje přímo ve městě a jeho okolí, celá místní síť totiž funguje jako uzavřený ostrov.
Větrný park v Trojmezí – Hranice u Aše byl uveden do provozu v roce 2007. Při rozšiřování o solární část začala Farma Trojmezí hledat efektivní způsob, jak v místě co nejlépe využít přebytky vyrobené elektřiny z obnovitelných zdrojů. „Inspiraci jsme našli v roce 2018 v Německu, kde jsme se seznámili s projekty přeměny elektřiny na vodík a jeho následného přimíchávání do zemního plynu. Právě tato zkušenost nás přivedla k myšlence připravit obdobné řešení také v Hranicích,“ říká Václav Benedikt, předseda představenstva Farmy Trojmezí.
Následovala koupě vhodné lokality pro výstavbu, zahájení a realizace veřejnoprávního projednání projektu a výběr vhodné technologie na výrobu vodíku. Tato část přípravy projektu probíhala mezi lety 2020 a 2024. Zároveň v dubnu 2021 zahájila Farma Trojmezí spolupráci s GasNetem.
Povolení ke zkušebnímu provozu pro výrobnu vodíku získala Farma v únoru 2025, zkolaudováno bylo kompletně o dva měsíce později.
Pilotní projekt pod dohledem státu
Projekt vznikal za podpory Státního fondu pro životní prostředí (SFŽP) a zaštítily jej ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky (MPO ČR) i Energetický regulační úřad (ERÚ). Získal také podporu Karlovarského kraje, jenž se v Česku staví do role jednoho z lídrů vodíkové transformace v zemi, a který zafinancoval kontrolu spalinových cest u koncových zákazníků.
Kontroly plynových spotřebičů a spalinových cest na všech odběrných místech ve městě provedl GasNet ve spolupráci se Strojírenským zkušebním ústavem, Technickou inspekcí ČR a Asociací pro optimalizaci komínů a spalování (APOKS) před spuštěním projektu. Při výstavbě místní sítě byly už v minulosti použity materiály a technologie umožňující bezpečnou distribuci směsi a výsledky kontroly potvrdily, že zařízení zákazníků mohou směs bez problémů využívat. Stejnou kontrolou s pozitivním výsledkem prošla i plynárenská zařízení.
Dodavatelé napříč Českem
Do realizace projektu se zapojila celá řada plynárenských expertů napříč Českem. Zařízení pro míchání vodíku a zemního plynu dodala na míru společnost Hutira. Na nastavení řízení celého systému se podílela firma Orise, která se zaměřuje na automatizaci a digitalizaci průmyslové výroby. Výrobce plynových zařízení Baxi dodal na část kontrolních míst plynové kotle nové generace.
Technici z Asociace pro optimalizaci komínů a spalování (APOKS) pak kromě kontroly spalinových cest provedli i odborné měření emisí spalin z plynových kotlů domácností.
Hlavním dodavatelem stavby výrobny vodíku byl Unigranit Písek, elektrolyzér vyrobila společnost Enapter S.R.L., zásobníky vodíku Baest Machines & Structures a vodíkovody postavil Charmont.
