Článek
„Někdy lidé popisují, že pocítili lehké zhoupnutí, ale většinou jde o hukot, který otřesy doprovází,“ říká o hlášeních zdejších obyvatel geofyzička Jana Doubravová.
Nejsilnější zaznamenané otřesy na Chebsku mají aktuálně magnitudo okolo 2,5 stupně, podobně jako ta nejsilnější naměřená v letošním roce. Zatímco ohniska otřesů byla však na jaře a v září v hloubce okolo 10 kilometrů, u těch listopadových byla už v hloubce kolem 8 kilometrů.
První výraznější aktivita s magnitudem 2,4 se na Chebsku udála koncem března, nejsilnější z letos naměřených otřesů dosáhl na konci září magnituda 2,8. Maximální magnitudo posledních let v této oblasti mělo v létě 2018 hodnotu 3,8.
Magnitudo je u zemětřesení klíčovým ukazatelem jeho skutečné síly, vyjadřuje celkové množství energie, které se při otřesu uvolní. Richterova škála se už téměř nepoužívá, fungovala totiž dobře jen pro malá až střední zemětřesení, u těch velmi silných už hodnoty nerostou správně, a právě proto byla při měřeních nahrazena univerzálnějším momentovým magnitudem.
Škála u něj je totiž logaritmická; zvýšení magnituda o jediný stupeň odpovídá zhruba třiatřicetinásobnému nárůstu uvolněné energie.
Pro srovnání se zemětřeseními na Chebsku, to letošní březnové v centrálním Myanmaru, které po sobě zanechalo zpustošené regiony s tisícovkami mrtvých a projevilo se dokonce i v sousedních zemích, mělo magnitudo 7,7.
Chebsko je však speciální v jiné věci, napětí v podloží se zde uvolňuje po malých otřesech delší dobu a dochází tak k zemětřesným rojům. Epicentrum největších otřesů leží mezi obcemi Luby a Nový Kostel, ohniska nejnovějších zemětřesných projevů se ovšem nacházejí přibližně 2 kilometry severněji pod obcí Černá.
Země se letos na Chebsku třásla i na jiných, méně obvyklých místech, na začátku roku dosahovalo magnitudo mezi německým Klingenthalem a Kraslicemi 2,8 stupně a u Vojtanova mělo ve stejném období hodnotu 2,2.
Vědci oblast pečlivě zkoumají
Na neobvyklou aktivitu se letos zaměřili i vědci, kteří zde na ploše 10 tisíc kilometrů čtverečních rozmístili tři sta seismických přístrojů. Rozsáhlý experiment jim má pomoci lépe pochopit, proč se v oblasti, která je daleko od typických zdrojů zemětřesení, zemětřesné roje objevují.
„V centrální zóně zájmové oblasti jsou od sebe seismometry vzdáleny jen kolem dvou kilometrů, což umožní velice detailní analýzu zemětřesení a struktury zemské kůry. Očekáváme, že s tolika stanicemi budeme schopni detekovat a studovat i ta nejslabší zemětřesení, která by nám jinak zůstala skryta,“ říká geofyzička Jana Doubravová.
Na experimentu pracují vědci z GeoForschungsZentrum v Postupimi s univerzitami z Postupimi, Lipska, Freibergu, Jeny, Mnichova, Erlanek (Erlangen) a Münsteru, dále pak se Saskou geologickou službou, Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy a Ústavem struktury a mechaniky hornin Akademie věd ČR.
Výzkumníky zaujala oblast poprvé už před 125 lety, kdy pro tehdejší sérii zemětřesení zavedli dnes už běžně užívaný termín „zemětřesný roj“. Jejich výzkumu se Geofyzikální ústav AV ČR věnuje od roku 1962, v zájmové oblasti je na české straně od devadesátých let v provozu síť seismických stanic „webnet“, několik stanic je rozmístěno také v sousedním Bavorsku a Sasku.
Kromě opakovaných zemětřesení je lokalita pro vědce výjimečná i vysokým obsahem oxidu uhličitého v minerálních pramenech a výskytem mofet – suchých výronů oxidu uhličitého. CO₂ přitom pochází až ze svrchního pláště Země, tedy hloubky větší než 30 kilometrů.
V oblasti se nacházejí nejmladší sopky na našem území, které byly aktivní před „pouhými“ 200 až 300 tisíci let – Komorní Hůrka u Františkových Lázní, Železná hůrka u Chebu a pozůstatky několika explozivních kráterů – maarů, objevených teprve před několika lety za účasti odborníků z Geofyzikálního ústavu AV ČR.
