Článek
Přepravní společnost ženě nedala ani šanci dokázat, že je schopna práci řádně vykonávat při vstupní lékařské prohlídce, která předchází přijetí do zaměstnání. Pomoc proto hledala u veřejného ochránce práv, který vedení firmy jasně vysvětlil, že tento postup je diskriminační.
„Zaměstnavatel ženu odmítl jen na základě informace, že má sluchové postižení. Neznal podrobnější informace o míře poškození jejího sluchu. Neověřoval, jaké zvuky žena slyší a jaké nikoli. Její zdravotní způsobilost k práci neposoudil lékař,“ uvedl ombudsman Stanislav Křeček s tím, že takovýto přístup k lidem s postižením je nepřípustný.
Ochránce se spojil s vedením firmy. Zástupce přepravní společnosti nakonec podle něj uznal, že situaci nevyhodnotili férově. „Přislíbil, že v budoucnu budou posuzovat zdravotní způsobilost individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti, povahu práce a možná řešení,“ doplnil ochránce. Postižené vyzval, aby se nebáli v těchto případech ozvat.
Případ skončil omluvou a ujištěním, že firma změní přístup k žadatelům o práci. Žena si podle dostupných informací našla jiné zaměstnání. Křeček zdůraznil, že o žádostech o přijetí do zaměstnání nikdy nelze rozhodovat od stolu bez zjištění skutečného stavu postižení.
Pokud by si představitelé přepravní firmy dali trochu práce a nahlédli do dokumentace žadatelky, zjistili by, že není neslyšící, slyší zvuky a skladnici již dělala. V minulé práci ovládala vysokozdvižný vozík a „pípala“ balíky.
„Případ ukazuje, že má smysl se ozvat v případě nerovného zacházení. Pokud budeme vířit stojaté vody zažitých představ, můžeme přimět lidi, aby se nerozhodovali na základě předsudků, ale na základě posuzování skutečnosti,“ dodal ochránce.
