Článek
Na pozvání festivalu Meeting Brno se diskuze zúčastnili přímí svědci Wintonova odkazu. „Nestát stranou, jednat altruisticky. Šířit laskavost, lásku a pomáhat druhým,“ shrnula Wintonův odkaz devětaosmdesátiletá Eva Paddocková.
Ještě jí nebyly ani čtyři roky, když se rozloučila s rodiči, usedla s dalšími dětmi do vlaku a odcestovala do Velké Británie. Zdůraznila také odvahu, kterou projevil jak Winton, tak rodiče, kteří své děti poslali do neznámé země, aby je ochránili před nacistickou hrozbou.
„Každý člověk má odpovědnost a zmůže víc, než si třeba sám myslí,“ upozornil Wintonův syn Nick, který byl jak na besedě, tak i na premiéře muzikálu. Připomněl, že jeho otec zorganizoval záchranu 669 dětí jen během osmi měsíců a u toho pracoval. „Představte si, co můžete dokázat vy,“ obrátil se k plnému hledišti Nick Winton.
Díky zarputilosti a organizačním schopnostem jeho otce odjelo z Československa do Británie několik vlaků plných dětí židovského původu. Mnohé z nich by se jinak nejspíš zařadily k obětem holokaustu. V Británii se jich ujaly náhradní rodiny. Winton o svých zásluhách desítky let mlčel, teprve v roce 1988 na příběh upozornila média.
Pohled na současný svět není podle „Wintonových dětí“ příliš povzbudivý. „Pozorujeme věci, o kterých jsme si mysleli, že už je nikdy neuvidíme,“ řekl během debaty dvaadevadesátiletý Alfred Dubs, člen britské Sněmovny lordů.