Článek
Tento především divadelníky poněkud rozverný akt, který vždy poutá pozornost chodců, byť nejde o veřejnou akci, nemohl chybět ani na osmdesátinách. Do pomyslné síně slávy tentokrát uvedl ředitel Stanislav Moša dalších devět významných osobností spjatých s divadlem.
Počet barevných dlaždic s otisky před vchodem do činoherní scény se tak po pětadvaceti létech od založení chodníku rozrostl na dvaašedesát. Linie otisků v Lidické ulici je však již natolik naplněna, že se letos poprvé musely kachlíky již stočit směrem do prostor divadelní dvorany, a tak nové otisky nyní zdobí průchod mezi centrální pokladnou a komerčním oddělením.
Stávající dlaždice svými otisky tedy letos rozšířili náměstek pro vnější vztahy a producent Zdeněk Helbich, šéfdirigent a umělecký šéf orchestru Dan Kalousek, tanečník a choreograf Michal Matěj, jenž do betonu vzhledem ke své profesi otiskl nejen dlaň, ale i nohu, herci Alan Novotný a Kristian Pekar a asistentka ředitele pro umělecko-technický provoz a tajemnice činoherního souboru Sylva Smutná, bez které by hladký běh divadla povážlivě skřípal.
„Se založením chodníku jsme to mysleli od počátku zcela vážně. Když ho mohou mít v Los Angeles, proč ne v Brně, řekli jsme si tehdy. A už tenkrát jsme chtěli, aby to byla pocta lidem, kteří svůj život spojili s divadlem a s naším městem,“ řekl Novinkám Stanislav Moša.
Chodník nezná hranice
Po několika slovenských hercích z dřívějška potvrdili „mezinárodní“ rozměr chodníku tentokráte spolupracující hudební skladatel Mirko Vuksanović z Černé Hory, který žije ve Slovinsku, a německý scénograf Christoph Weyers. Poprvé se v chodníku objevila dlaždice s opakovaným příjmením.
Dlaně od směsi si totiž s chutí umazal divadelní fotograf Tino Kratochvil (47), který v divadle jde už dvacet let ve stopách svého slavného otce Jefa Kratochvila (+74), který s nápadem na vybudování chodníku slávy v roce 2000 přišel. Vzpomínkou na něj je v dlaždici i kus objektivu z jeho aparátu.
Divadlo si osmdesátiny mimo jiné připomíná legendární Nezvalovou Manon Lescaut, tedy stejným představením, kterým čtrnáctého června 1945 pouze půldruhého měsíce po skončení druhé světové války zahájilo svůj život. Scéna však v těchto dnech žije i pod širým nebem.
Prostředí Biskupského dvora, což je prostor přímo pod věžemi Petrova, tradičně nabízí pod širým nebem zábavu mimo jiné i v autorských kusech přímo z dílny MdB. Diváci se mohou těšit například na komedie Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně, Proč bychom se netěšili ze Smetanou, Eliška/Rejčka a jiné. Divadelní léto na Biskupském dvoře potrvá do 13. července.
