Článek
Lakomec se na scéně MdB hraje již sedmý rok. Skloubit pracovní plán hostujícího Polívky s plánem divadla není jednoduché. K unikátům patří i skutečnost, že hra zná všechny scény divadla.
Začínalo se na činoherní, hraje se i na letní a kvůli neutuchajícímu zájmu se dává i na největší, tedy hudební scéně. A ve všech představeních se v Lakomcově pokoji na vdovce Harpagona dívá z obrazu Polívkova žena Marcela, což byl rovněž hercův originální nápad.
Improvizační gagy na jubilejní repríze vyvolávaly salvy smíchu a dokázaly odrovnat i tak zkušeného herce, jako je Zdeněk Junák. Toho v roli Anselma při příchodu na jeviště po pronesení jeho první repliky uvítal Harpagon slovy „konečně pořádný herec“ a vzápětí ho poprosí, aby svoji příchozí větu zopakoval.
I zkušený Junák si musel dát pauzu, než znovu promluvil, a na ostatních včetně Aleny Antalové bylo vidět, že mají co dělat, aby při novém Polívkově nápadu zadrželi smích.
Spolupráci s městským divadlem má však slavný Valach mnohem delší. Novinkám ji popsal ředitel divadla a režisér Lakomce Stanislav Moša.
„Bolek se na našem jevišti, tenkrát na činoherním, objevil poprvé 29. listopadu 1997 v titulní roli inscenace Kean IV. a následně 4. října 2003 v inscenaci dramatu Samuela Becketta Čekání na Godota v roli Vladimíra. Režisérem byl tehdy Zdeněk Černín. Pak následovaly dvě z nejvýznamnějších Shakespearovských rolí, vždy (duben 2014) v Benátském kupci, aby následně zazářil opět v titulní roli jiného Shakespearova dramatu Král Lear (listopad 2015). Nu a pak přišel na řadu další klasik Moliére a jeho „Lakomec“ (premiéra 24. března 2018), znovu v mé režii. Kdyby nás nezabrzdil covid, slavili bychom nyní nejméně dvoustou reprízu,“ popsal.
Autogramiáda. Zleva Josef Jurásek, Zdeněk Junák, Bolek Polívka a Alena Antalová
Jak vznikl nápad o zařazení Lakomce ve vašem provedení a obsazení Bolka Polívky do hlavní role?
O všech inscenacích jsme s Bolkem vedli diskuse, které nebyly nijak dlouhé, o to však více intenzivní. Postavu Lakomce jsem vnímal jako přímo pro Bolka napsanou a on se s tím ztotožnil, byť je to v principu mimořádně laskavý, přející a velkorysý člověk. Ale zároveň je to geniální herec, který ke každé své roli umí skrze lásku k divadelním zázrakům najít vždy optimální cestu.
Jak se režíruje herec, který se nikdy nevzdává improvizace, a to v každém představení?
Improvizovat ale neznamená dělat si, co chcete. Vše musí mít svůj řád, kulturu, vysokou disciplínu, a jak už jsem řekl, musí se to odehrávat na platformě vzájemného přátelství. Hranice uplatnění improvizačního humoru je jasná.
Za výsledek hry se nikdy nesmí stydět ani herec, ani divák. Aby se mohlo na jevišti improvizovat, musí nejprve existovat pevná struktura, druhou nezbytnou podmínkou pak je, že v ní musí (!) být obsazeni nejenom dobří herci a kolegové, ale opravdoví přátelé.
Už na začátku zkoušení jsem určil, že se v našem podání bude jednat o tzv. komedii dell'arte, v níž je použití improvizace zásadní metodou. Rovněž jsem určil, že postavy dvou sluhů zde mají volný kredit a mohou-musí přinášet do každé reprízy novinky, které budou udržovat ostatní kolegy včetně Bolka v neustálém střehu.
Navíc už při prvním rozhovoru s Bolkem jsme si řekli, že v této inscenaci využijeme jeho improvizačního daru, kterým vládne.
