Zasílání léků opět ve hře. Lékárníci jsou proti

Ti teď chtějí zásilkový výdej oprášit, a pokud získá podporu, dostat ho do některého ze zákonů, které čekají ve Sněmovně na schválení.

„Rady typu, ať si maminka obvolává lékárny nebo si je oběhne, mi přijdou mimo. Myslím si, že je mnohem lepší sednout si k internetu a stejně, jako si objednáte mléko nebo zmrzlinu, si objednat i léky,“ vysvětlil Právu poslanec za KDU-ČSL Tom Philipp, který debatu znovu otevřel. Zdůrazňuje, že nejde o povinnost, ale dobrovolnou možnost, kterou by někteří lidé uvítali.

Shoda ale není ani uvnitř vládní koalice. Proti jsou také lékárníci. „Nechci dělat velké rozbroje. Byl bych rád, aby na tom byl aspoň v rámci koalice větší konsenzus,“ dodal Philipp.

Stejnou snahu měli už v roce 2021 tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) s poslancem Patrikem Nacherem (ANO). Návrh ale s lékárníky předem neprojednali a jejich výhrady byly tak silné, že skončil v koši.

Obavu měli z posílení velkých lékárenských řetězců na úkor malých lékáren. Nezastupitelná je podle nich i odborná role lékárníka, který vysvětluje pacientovi, jak má lék užívat, a může odhalit lékové chyby.

„Česká lékárnická komora považuje jakékoli návrhy, které omezují nebo eliminují kontakt pacienta s lékárníkem, za nepřijatelné a nebezpečné pro pacienty i zdravotní systém,“ uvedla mluvčí komory Michaela Bažantová.

„Podívejte se na e-shopy s volně prodejnými léky. Devadesát procent trhu mají čtyři. To stejné by se stalo i v této oblasti a vzali by obrat i malým lékárnám. Dostupnost by to zhoršilo,“ míní viceprezident komory Martin Kopecký.

„Za současného stavu lékárenství jsme proti. Je potřeba to nejprve prodiskutovat a udělat před tím podmínky pro to, aby mohl klasický výdej v lékárnách koexistovat s tím zásilkovým,“ doplnil.

Podle Philippa není cílem posílit velké lékárenské řetězce. „Určitě nechci poškodit malé lékárny, mají svůj význam hlavně v menších obcích a nerad bych, aby zkrachovaly. To je taky důvod, proč ten návrh hned nepředkládám, ale snažím se to diskutovat s kolegy,“ dodal.

Dovoz léků až domů podporuje Národní rada osob se zdravotním postižením.

„Hlavní přínos je v tom, že by lidé hlavně se zdravotním postižením, kteří nemohou chodit do lékárny, pravděpodobně ušetřili. Když si pošlu asistenta pro lék, tak mu musím zaplatit víc, než je donášková služba. Člověk si to navíc může naplánovat a zařídit sám, není odkázán na někoho dalšího,“ přiblížil předseda rady Václav Krása.

Role lékárníka je podle něj při vysvětlování užívání léku často formální. Na krabičku se jen napíše, kdy je potřeba lék brát. Příznivci také namítají, že je v praxi jedno, jestli léky vyzvedne příbuzný, nebo poslíček. Nikdo nekontroluje, jak osoba ke QR kódu přišla.

„Jestli jsem nemocný a pošlu pro léky příbuzného, tak je to stejné, jako když tam pošlu poslíčka,“ míní Philipp. Bez shody s lékárníky ale nemá podle něj smysl cokoliv navrhovat. Je však otázkou, zda se jí podaří docílit.

Zásilkový výdej léků na předpis funguje například v Německu, Velké Británii nebo Dánsku.