V Česku bude díky klimatické změně přibývat olivovníků, vědci řeší jejich množení

„Olivovníky se zatím v Česku pěstují jen naprosto ojediněle, nicméně vlivem mírnějších zim se jejich pěstování stává reálnější. Rostou ale pomalu, potřebují teplo a pro množení potřebují specifické podmínky. Jsme schopni je ale vytvořit v laboratořích,“ řekla Novinkám genetička Pavla Přinosilová ze zahradnické fakulty brněnské Mendelovy univerzity.

Společně s kolegy a také s výzkumníky z česko-italské firmy Vitrotree by Battistini zkoumá, jak nejlépe množit olivovníky tzv. metodou mikropropagace in vitro. Cílem je získat zdravé a geneticky identické sazenice olivovníků, přesněji řečeno klony původní rostliny.

Při tomto postupu se odebírá z olivovníku jeho malá část, která se přenáší ve sterilních podmínkách do kultivačního média s živinami. Každý kultivar vyžaduje na míru šité podmínky, a to včetně správně namíchaných živin. Množení olivovníků je totiž mimořádně náročné.

„Živné médium obsahuje minerály, cukry, vitamíny, růstové regulátory, gelující látky a má specifické pH. Rostliny z něj čerpají živiny zhruba čtyři až osm týdnů, poté je nutné médium vyměnit kvůli úbytku živin a změně pH,“ doplnila Přinosilová. Proces je pečlivě sledován, aby kultivar, z něhož vznikne sazenička, nekontaminovaly bakterie, plísně nebo kvasinky.

V Čechách a na Moravě se od šedesátých let minulého oteplilo průměrně o dva stupně Celsia, což je pro celý ekosystém střední Evropy naprosto zásadní změna. Podmínky jsou proto mnohem příznivější pro pěstování olivovníků než v minulosti, ovšem rozhodně to neznamená, že by se vedle vinohradů či meruňkových sadů mohly začít budovat olivovníkové háje.

Olivovník evropský (Olea europaea), jak zní jeho plné jméno, se ale bude stále častěji objevovat na českých zahradách i v sadech, a to jako přírodní zajímavost podobně, jako je tomu u kaki nebo fíkovníků. Ty dokonce v případě některých odrůd i u nás spolehlivě přinášejí každoroční úrodu chutných fíků.

Venkovní pěstování olivovníku je nyní možné na jižní Moravě nebo v Polabí, což jsou oblasti mající nejteplejší klima v Česku. Na úrodu vlastních oliv, které by měly kvalitu podobnou těm ze Středomoří, se ale zřejmě ještě dlouho budeme těšit marně. K jejich vyzrání je totiž potřeba mnohem delší vegetační doba, kterou český podzim utne příliš brzy. Stromy jako takové nicméně přežijí a rostou, jen v zimě je nutné chránit je před nejkrutějšími mrazy.

Pokud se pěstují v nádobě, je potřeba je umístit do zimních zahrad nebo chodeb domů, protože takto snesou jen teplotu kolem -5 stupňů.

Jsou-li ale zasazeny ve volné půdě, dokážou krátkodobě snést i mráz kolem -12, v extrémních případech i -14 stupňů. V případě většího poklesu teplot je vhodné překrýt je textiliemi, případně přitápět jim například topným kabelem. Stává se, že některé výhony omrznou, rostlina ale často znovu obrazí z kmene.

Mrazivých dní nicméně ubývá a sníh, který je ovšem na druhou stranu pro olivovníky dobrým tepelným izolantem, je na jihu Moravy i v Polabí čím dál více vzácností.

V českých zahradách se zabydlují i jiné rostliny, keře a stromy, jež byly donedávna považovány za příliš exotické a choulostivé. Za zmínku stojí mrazuvzdorné druhy palem (trachycarpus, sabal, žumara, při dobré péči dokonce i datlovník kanárský), oleandry, různé druhy juk, sukulentů, cykasů, citrusů nebo třeba araukárie chilská.

I proto v poslední době vzrůstá také poptávka po sazenicích olivovníků. Vědci proto hledají způsoby, jak je efektivněji množit. Je to náročné jak přirozenou cestou, tak metodami in vitro.

„Množení komplikuje nízká schopnost zakořeňování řízků, pomalý růst výhonů a výrazná závislost regenerace na konkrétním genotypu. Olivovníky nejsou přirozeně přizpůsobené našemu klimatu, což prodlužuje vegetační cyklus a snižuje úspěšnost tradičních metod. Získání dostatečného počtu rostlin tak bývá časově i technicky náročné,“ uvedla vědkyně.

Nicméně ani tyto problémy podle ní nezabrání tomu, že olivovníků v Česku brzy výrazně přibude.

Olivovníky jsou mimořádně dlouhověké rostliny. Zřejmě nejstarší strom roste zřejmě na Krétě a jeho věk se odhaduje až na čtyři tisíce let. O olivovnících rostoucích v jeruzalémské Getsemanské zahradě se uvádí, že minimálně jejich kořenový systém, pokud ne samotné stromy, pamatují události z Ježíšovy doby.