Tornádo mu vzalo bratra, hospodu i střechu nad hlavou

Ivan Sečkář s příbuznými v restauraci pracoval od začátku 90. let, kdy se podnik vrátil zpět do rodinných rukou. Příští rok to mělo být 100 let, co jeho babička hospodu na náměstíčku začala provozovat. Místo plánů oslav ale musí rodina začínat od píky.

„Restaurace byla tak poškozená, že se muselo přistoupit k její demolici. Když se tornádo přihnalo, bylo tam naštěstí jen pár hostů. Lokál, kuchyně, sociální zařízení, všechno je pryč. Náš dům je hned za restaurací, tam je celé patro taky pryč,“ popsal Právu Ivan Sečkář.

Řádění živlů ale rodinu zasáhlo ještě jinak. „Bratra to bohužel zabilo v jeho domě. Nestihl seběhnout z patra,“ potvrdil Sečkář.

„V tu chvíli, kdy se to přihnalo, jsem nestačil myslet vůbec na nic. Byl to takový hluk, že jsem ani neslyšel, že to boří celé patro, že mi vlastně padá barák na hlavu. Naštěstí dcera s rodinou, která bydlí v patře, byla na dovolené, jinak nevím, jak by to dopadlo,“ přiznal Sečkář.

„Když jsem potom vyšel ven, byl to děs a hrůza. Přes dvůr, kde jsme měli letní zahrádku, až k restauraci, byly dvoumetrové haldy suti,“ řekl Sečkář.

„Na druhou stranu to nebylo o moc lepší, viděl jsem jen kostel bez střechy,“ popsal Sečkář, který před lety utrpěl těžké zranění nohou a chodí jen s pomocí berlí.

Rezolutně ale odmítl, že by kvůli svému handicapu měl nyní těžší situaci. „Tak to není, už jsem si na to dávno zvykl,“ mávl rukou. I přes veškerou prožitou hrůzu odmítá, že by snad restauraci už neobnovil. „Dyť nás to živilo, postavíme to znovu. Bude na to potřeba hodně peněz, budu si muset vzít nějaký úvěr, třeba od státu, uvidíme, jak se zachová,“ přemítal Sečkář.

Ještě předtím, než se lžíce bagru zakousla do poničeného lokálu, zahráli na prostranství před restaurací ještě naposledy muzikanti, kteří v restauraci dříve vystupovali. „Zahráli hlavně pro dobrovolníky, kteří tu všude kolem pomáhali,“ zdůraznil Sečkář.

„Koronu jsme ještě ustáli, měli jsme pět zaměstnanců a ani jednoho jsme nemuseli propustit. Teď jsme měli měsíc otevřeno a stalo se tohle. Takže všem lidem jsme museli dát výpověď. Ta restaurace byla ale náš rodinný odkaz a já ho nehodlám opustit,“ odmítl se cítit poraženě Sečkář. O finanční pomoc rodina požádala i na darovacím portálu Donio.