Takhle tady žijeme, synku aneb Brikety pro frontové babičky

Začalo to v Brně. Michal Kislicki se rozhodl v roce 2014 pomáhat civilistům zataženým do začínající války o východní Ukrajinu. „Hledal jsem svůj smysl života. Do té doby jsem byl elektrikář,“ řekl Kislicki Novinkám. „Četl jsem spoustu příběhů o tom, jak lidé během válek pomáhali, v knížkách a ve filmech to vypadá skvěle, ale neskutečně,“ pokračuje. Na Ukrajině nakonec zůstal sedm let. Během těchto let se mu podařilo vybudovat ukrajinský tým, se kterým pomáhají dodnes.

O fungování organizace informuje Chuť pomáhat na facebookovém profilu, na který pravidelně přidává videa s osobními příběhy jednotlivých babiček. „Válečná linie, únor 2023…“ začíná jedno z videí. Na záběru stojí stařenka s šátkem na hlavě, oblohou letí stíhačky a po chvíli jsou slyšet padající střely. „Tak tady žijeme, synku…“ říká stařenka.

Video pokračuje záběry na město duchů. Opuštěné, rozbombardované budovy, ve kterých nikdo nezůstal. Není se čemu divit, že ti nejstarší na sklonku života nechtějí opustit domov. „Moc vám děkuji, že jste nám pomohli, že nás v těchto těžkých časech nenecháte zmrznout. Děkuji,“ říká další babička v jiném videu.

„Babi Nina, Lidie a Naděžda jsou jedny z mnoha pohádkových Babiček, kterým se podařilo za poslední týdny pomoci – díky vám už nemusí mrznout. Ne všechny Teplem obdarované Babičky můžeme na frontě natáčet. Některým je to nepříjemné, někdy to nedovolí střelba a vypjatá okolní situace v bojové zóně,“ informuje organizace o pomoci.

Situace i přes všechnu pomoc a ochotu velkého množství lidí není ani trochu ideální. „Jejich jedinou nadějí jsou dobrovolníci,“ říká Kislicki.

„Udělali jsme toho hodně, ale ve frontové realitě se zdá, že ne dost. Přichází frustrace, deprese. Tváří v tvář příběhům osamělých babiček v bojové zóně a s posledními pár pytli briket na korbě náklaďáku je to nepopsatelně těžké. Komu věnovat, na koho už se nedostane? Musíme vybírat. Poslední náklaďák briket jsme rozdali rovnoměrně. Alespoň pytel každé babičce, o níž jsme věděli. Stačit to bude sotva na týden, snad na dva. A dál? Do jara ještě daleko. A právě poslední dva měsíce zimy rozhodnou, zda se babičky jara dožijí…“popisuje ve facebookovém příspěvku situaci Kislicki.

Chuť pomáhat vybírá peníze na svou službu kontinuálně. Organizaci se daří zaměstnávat prací místní a nakupovat také u nich s minimálními náklady. „(Už) nic nevozíme z ČR, vše řeší místní dobrovolníci.“

Přispět můžete na účet: 2300849910/2010 s variabilním symbolem 2. Pytel briket vyjde na 420 korun, měsíc v teple pro jednu osobu na 1680 korun.

„Zkušenost s válkou je hluboká. Pomáhali jsme od roku 2014, sedm let před velkou únorovou invazí. Svůj úkol známe i do budoucna a budeme v něm pokračovat,“ uvedl pro Novinky Kislicki.