Soudce si nevydupal přesun ze Sokolova do Brna. Nedokážete pořádně sepsat stížnost, zepsul ho Ústavní soud

Soudce hledal nakonec zastání u Ústavního soudu, jenže ani tam nenašel zastání. Naopak se dozvěděl, že neumí ani pořádně napsat stížnost. Soud verdikt zveřejnil v těchto dnech ve své databázi.

Muž se o přesun k některému soudu v působnosti Krajského soudu v Brně snaží dlouhodobě, ale bez výsledku. Když mu nevyhovělo ministerstvo spravedlnosti, obrátil se na soudy. Jenže ani tam nepochodil.

Nejvyšší správní soud upozornil, že soudce byl dočasně přidělen do Žďáru nad Sázavou, kde ale s jeho prací nebyli spokojeni. Podle hodnocení měl totiž neuspokojivou pracovní úroveň, nedostatečnou produktivitu a celkově problematický přístup k plnění soudcovských povinností.

Právě na to pak odkázal předseda brněnského krajského soudu. Soudce nechtěli ani u okresních soudů s odkazem na plnou obsazenost nebo to, že muž nebyl úspěšný ve výběrových řízeních.

Nejvyšší správní soud tak uzavřel, že muž nemá právní nárok na přeložení k některému ze soudů v obvodu Krajského soudu v Brně. K tomu si soud ještě rýpl s tím, že soudcova argumentace působí nesourodě a chaoticky.

Soudce se nevzdal a podal ústavní stížnost. V ní argumentoval, že podle zákona není při přeložení soudce mezi soudy stejného typu posuzovaným kritériem otázka odborné úrovně. K tomu přidal, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu, právo na přístup k veřejné funkci za rovných podmínek a právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

„Stanoviska předsedů okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Brně jsou nedůvěryhodná. Je s ním zacházeno nerovně, protože od Okresního soudu v Sokolově bylo na jižní Moravu přeloženo vícero soudců, a to i těch, kteří podali žádost později než on,“ stálo ve stížnosti s tím, že soudce má podobnou výkonnost jako jeho kolegové v Sokolově.

K tomu soudce přidal i líčení příkoří, kterému je vystaven dojížděním, neboť nemá pak čas na rodinu a s postupujícím věkem je dlouhé cestování stále více úmorné.

Senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem ale zůstal neoblomný. Soudci se naopak pozastavili nad úrovní kolegovy argumentace.

„Bylo rizikem stěžovatele, že se jako osoba právnicky vzdělaná rozhodl svůj spor vést osobně a nesjednal si ani pro řízení před Nejvyšším správním soudem zastoupení advokátem s patřičnými zkušenostmi se sepisováním kasačních stížností. Pokud nebyl s to sepsat dostatečně srozumitelnou kasační stížnost, nese si logicky následky sám,“ stojí v rozhodnutí Ústavního soudu.

„Bylo by v rozporu se zájmem na řádném výkonu soudnictví, pokud by ministr překládal soudce i přes negativní stanoviska předsedů jednotlivých soudů,“ dodali soudci.