Nedotknutelní. Soudce téměř nelze odvolat

Podmínka pro ženu z Plzeňska (30) za dlouhodobé a perverzní týrání osmiletého nevlastního syna. Podmínka pro sexuálního násilníka (40), který pak na svobodě podle policie unesl a tři měsíce týral a znásilňoval ve sklepě domu v Siřemi na Lounsku mladou známou. A v neposlední řadě kauza Anička, tedy podmínka pro otčíma, který přes dva roky pětkrát týdně znásilňoval nevlastní dceru a zničil jí tak život i budoucnost.

To všechno jsou případy, které nadzvedly veřejnost ze židlí kvůli nepřiměřeně mírným trestům. A nastolily otázku, nakolik jsou soudci odpovědní za svoje rozhodování, které dál ovlivňuje osudy často velmi zranitelných obětí. A odpověď je jasná.

Díky právu soudců na nezávislost zakotvenému v ústavě jsou takřka neodvolatelní. Ve funkci zpravidla končí až po dosažení 70 let věku. I když rozhodnou natolik špatně či lajdácky, že jejich rozsudky zkritizují a musí opravovat nejvyšší soudy v Česku.

Často však už bez přímého dopadu, a tedy i změny na již uložené mírné tresty, jako se to stalo v kauze Anička. Tam Nejvyšší soud i Ústavní soud sice konstatovaly, že odvolací senát Krajského soudu v Brně pokazil, co se dalo, rozsudek už ale zrušit nemohly.

Původní tříletý trest vězení pro zvrhlého otčíma zmírnil na podmínku odvolací senát vedený soudcem Miroslavem Novákem. Dále ho tvořily soudkyně Mária Petrovková a Dana Kancírková. Ani jeden z nich však nečelili kárné žalobě, což je jediná cesta, jak řešit pracovní selhání soudců.

Soudce Novák stále předsedá odvolacímu senátu v Brně a i nadále může soudit případy sexuálního násilí, pokud mu podle rozvrhu práce taková kauza skončí na stole. Novinkám to potvrdila mluvčí krajského soudu Klára Belkovová.

Stejně tak dál působí ve své pozici soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem Jiří Kroupa, jehož odvolací senát označil tříleté vězení pro násilníka ze Siřemi za zbytečně přísné.

Podle ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) i jejich nadřízených kárnou žalobu nebylo možné podat. Do konce minulého roku totiž neexistovala možnost, jak zkontrolovat a odtajnit to, jak který soudce v senátu v konkrétním případě hlasoval. Tudíž nebylo možné ani rozklíčovat, kdo má jakou konkrétní odpovědnost.

To se ale změnilo. Od letošního roku platí novela o soudech a soudcích, která to již umožňuje. V kárném řízení je tedy možné, aby se protokol o hlasování otevřel. Nakolik to bude účinný nástroj a povede k vymáhání zodpovědnosti na soudcích, se ukáže až v příštích letech.

V Česku působí zhruba tři tisíce soudců. Jak redakce zjistila, za posledních deset let kárný senát Nejvyššího správního soudu odvolal pouze osm z nich. Vedl přitom téměř dvě stovky kárných řízení.

Čtyři ženy a čtyři muži dostali nejpřísnější možný trest, který může soudce dostat, a přišli o talár. Důvodem však většinou nebylo jejich špatné rozhodování, ale spíš opakované průtahy související s jejich prací v desítkách kauz. Většina z nich řešila spíše civilní spory, třeba ty opatrovnické.

Často šlo o soudce, kteří čelili kárné žalobě opakovaně a nenapravili se. Že by některý ze soudců čelil přímým následkům za svou výjimečně špatnou práci v konkrétním případě, se nestalo.

Dalších několik soudců se dobrovolně vzdalo funkce nebo o ni přišli v okamžiku, kdy byli odsouzeni za nějaký trestný čin. Ten však přímo nesouvisel s výkonem jejich funkce.

Co tedy brání pohnat soudce ke skutečné zodpovědnosti za svou špatnou práci? Podle ředitelky odboru dohledu a kárné agendy ministerstva spravedlnosti Kateřiny Skalkové je to primárně právě zásada soudcovské nezávislosti, kdy je právní názor soudce chráněn Ústavou ČR.

„V tuhle chvíli, aby kárný soud mohl projednávat kárné provinění, musí dojít k závěru, že se jedná o absolutní exces. Běžná rozhodovací činnost soudce, byť špatná, není kárné provinění,“ vysvětlila.

S tím souhlasí i předseda Soudcovské unie Libor Vávra. „Trestat soudce za jeho právní názor, to se vracíme 30 let zpátky,“ podotkl.

Mezi politiky hovořil o odvolatelnosti soudců pouze předseda SPD Tomio Okamura. Před loňskými krajskými volbami sliboval, že bude usilovat o zvýšení odpovědnosti soudců a státních zástupců a o zavedení „časově omezených mandátů, které budou muset soudci pravidelně obhajovat“.