Článek
Hemodialýza se používá při dočasném nebo trvalém selhání ledvin a dnes ji v Česku podstupuje ročně až šest tisíc lidí. Dialyzační přístroj funguje jako umělá ledvina, to znamená, že zbaví krev odpadních látek a pak ji vrací zpět do tělního oběhu.
„V začátcích byla dostupná jen pro malé množství pacientů,“ uvedla emeritní primářka Kliniky nefrologie VFN Jana Lachmanová, která se na počátcích dialyzační péče u nás podílela. Dostala se tehdy pouze k deseti procentům těch, kteří ji potřebovali. Přednost měli lidé mladší padesáti let bez závažných přidružených chorob, smůlu naopak třeba pacienti s cukrovkou. Ostatně - ještě v roce 1970 existovalo v Česku pouze pět dialyzačních středisek.
Dnes je situace výrazně jiná a zákrok je dostupný i pacientům ve vysokém věku. „Nejstarší klientce u nás je devadesát dva let,“ řekla vedoucí lékařka Kliniky nefrologie VFN Zuzana Hladinová s tím, že sedmdesát procent jejich pacientů na dialýze je starších šedesáti let.
Proměnil se také samotný průběh dialýzy. Zatímco dříve trvala deset hodin, nyní se zkrátila na polovinu a nemocný na ni dochází v průměru třikrát týdně.
Jediným trvalým řešením selhání ledvin je transplantace. Podmínkou je ale vhodný dárce. V Česku se ročně provede až šest stovek transplantací, k největším pracovištím patří pražský IKEM. Ve VFN lékaři letos provedli 18 těchto zákroků, pět ledvin bylo od živých dárců.
Zařízení k filtraci krve v roce 1955
Dialyzační přístroj v roce 1955
První pacientka na dialýze
Dialyzační lékařský tým v roce 1955
