Ramajzlová: Na Ukrajinu se chce vrátit méně než polovina uprchlíků

Jak se situace Ukrajinců v Česku v druhém roce války změnila?

Myslím, že s trváním války se mění i přístup uprchlíků. Určitě si po příchodu v roce 2022 nepředstavovali, že tu budou dva roky. Velká řada uprchlíků si našla práci, ekonomicky aktivních je 70 procent z nich. Horší zpráva je, že většina uprchlic pracuje pod svou kvalifikací na nižších pozicích.

Ti, co nepracují, obvykle pracovat nemohou z řady důvodů. Bývají to tzv. zranitelní lidé, lidé se zdravotním postižením, lidé, kteří se starají o zdravotně handicapované, senioři, matky s malými dětmi. Tihle lidé mají mnohem horší příjmy a ocitají se v dlouhodobé finanční tísni. Žijí jen z humanitární dávky nebo z naspořených zdrojů, které se jim samozřejmě za dobu války výrazně ztenčily.

Jak se připravují na to, že stát přestane zranitelným platit ubytování v srpnu tohoto roku?

Někteří nejsou informováni, další na to neumí reagovat, jsou závislí na reakci ubytovatelů. Někteří uprchlíci se z nouzového ubytování snaží dostat do nájemního bydlení, ale není možné tam dostat všechny. V řadě regionů pro ně ani tolik bytů není. Nebo byty jsou, ale majitelé nechtějí ubytovat Ukrajince.

V hromadném ubytování žije asi 27 tisíc uprchlíků, přes 10 000 z nich si ubytování platí sami.

Co tedy podle vás tzv. Lex Ukrajina VI. způsobí?

Stát platí ubytování asi za 16 tisíc lidí, kteří jsou tzv. zranitelní. Mají různé typy znevýhodnění. Určitě mohou mít problémy. Pobírají humanitární dávku a většina z nich nemůže pracovat. Stát nyní mapuje kapacity ubytoven, ale určitě bude dost lidí, kteří nebudou mít finance na to, aby zaplatili bydlení a ještě jim zbyla nějaká částka na pokrytí základních životních potřeb. Uprchlíci nejsou součástí českého systému sociálních dávek. Ministerstvo práce a sociálních věcí plánuje změnu a za Člověka v tísni to velmi podporujeme.

Platí, že čím déle válka trvá, tím víc uprchlíků zvažuje, že již v Česku zůstane?

Ano, určitě se to mění. Před rokem plánovala návrat většina uprchlíků, nyní je to méně než polovina. Uprchlíci mají dočasnou ochranu do března 2025. Dál je situace nejasná. Nevědí, jaké budou mít podmínky pro další pobyt. To hraje roli v rozhodování, zda tu zůstat, nebo ne.

Jak se v Česku daří ukrajinským dětem?

Během dvou let se zvyšuje jejich docházka do škol. Problém mají však děti od 15 let, které jsou už mimo povinný vzdělávací systém. Tato skupina je velmi ohrožená, protože řada z nich pracuje a ze vzdělávací dráhy vypadla.

Jak ukrajinské děti zapadly do kolektivu? Čelí častěji šikaně?

Strašně záleží na konkrétní škole. Tam, kde je větší počet ukrajinských uprchlíků, tam je situace školy složitější. Zásadní pro integraci dětí je znalost češtiny. Na školách, kde mají dost podpory pro vzdělávání v českém jazyce, se zvyšuje možnost hladší integrace.

Děti se ve znalostech jazyka posouvají. Myslím, že k hromadným velkým excesům nedochází.

Snaží se Ukrajinci začlenit do české společnosti, nebo raději vyhledávají svou komunitu?

Nejde paušalizovat. Většina se snaží integrovat, pokud chodí do práce, kde se potkávají s Čechy, tak k tomu mají i snazší cestu. Záleží hodně i na tom, jak bude pokračovat konflikt a jakou mají perspektivu návratu na Ukrajinu. Ti, kteří o domov přišli např. kvůli bombardování, mají větší motivaci k integraci.

Hovořila jste o tom, že ukrajinské ženy zde pracují často na pozicích, které neodpovídají jejich kvalifikaci. Proč? Je to kvůli jazykové bariéře?

Pro některá povolání je složité uznat jejich kvalifikaci z Ukrajiny, jinde je zase problém nedostatečná znalost českého jazyka. Mnoho uprchlic přišlo a vzalo práci, která byla pod jejich původní kvalifikací, a začaly pracovat. A to hlavně proto, aby svou rodinu vůbec finančně udržely. Teď tedy celý den pracují a nemají čas na to, aby si zvyšovaly svou jazykovou znalost. Pak přijdou domů a musejí se starat o své děti. Jsou tím pádem v pasti a nemají prostor, aby získaly adekvátní povolání ke své původní kvalifikaci.

Existuje pořád napětí mezi Ukrajinci a Romy? V médiích se psalo o sérii konfliktů mezi nimi…

Myslím, že to byly spíš lokální případy. Nedomnívám se, že by se jednalo o trend napříč republikou, že by proti sobě tyto komunity stály.